Living at the edge of the world

Minule se mi u Aliens: Colonial Marines poměrně zalíbil ten formát, kdy jsem místo psaní nějaké ucelené recenze prostě jenom uvedl výčet různých výhrad a postřehů, které ke hře mám. Co si budeme povídat, je to tak o poznání snazší (a tudíž rychlejší), protože nemusíte myslet na nějakou formu, nemusíte přemýšlet o tom, zda jste uvedli všechno, co by stálo za to uvést…prostě jenom píšete, na co si vzpomenete. A vzhledem k tomu, kolik lidí moje zdejší herní poznámky čte, asi stejně nemá valný smysl psát nějaké celistvé recenze (čímž ale nechci ani v nejmenším říct, že byste mi za to nestáli – a pokud se vám tahle forma nezamlouvá, dejte mi vědět).

V případě nového Tomb Raidera jsem tedy zkusil zajít ještě dál – poprvé v životě jsem si při hraní nějaké hry dělal skutečně poznámky (jinak vždycky píšu všechno z hlavy) a místo recenze tedy následuje víceméně chronologický seznam těchto poznámek. Jak asi nikoho nepřekvapí, primárně se soustředí na to negativní, co ve hře je (a zejména zpočátku to vypadalo, že jiné ani nebude důvod psát). Opravdu usilovně jsem se snažil do nich nacpat i něco toho pozitivního, ale moc mi to nejde – o negativech se mi prostě píše mnohem líp :) Vzhledem k tomu, že je to, jak jsem říkal, víceméně chronologické, se samozřejmě jedná o mírné spoilery – ale vyhýbal jsem se nějakým konkrétnějším zmínkám a v podstatě se tedy jen občas dozvíte, která lokace se nachází ve zhruba které části hry. Screenshoty v galerii jsem trochu promíchal, aby to nebylo tak jednoduché.

A pokud nechcete číst moje nudné poznámky, pak můžete skočit na úplný konec tohohle textu, kde najdete drobné TL;DR shrnutí (tedy v rámci mých možností vyplodit aspoň trochu TL;DR verzi).

Takže tedy Tomb Raider:

– Grafika se opět snaží předstírat, že je mnohem lepší, než je. Naštěstí do tragédie Colonial Marines to má hodně daleko. Hýbe se to celé přitom paradoxně hůř než Crysis 3. (Dodatek: V pozdějších fázích hry je grafika o poznání lepší.)

– Pět minut intro. Deset vteřin hraní. Tři minuty nehratelná videosekvence. QTE. Minutová videosekvence. Dvacet vteřin hraní. QTE. Videosekvence. QTE. Videosekvence. Dvacet vteřin hraní. QTE…

– Když si něčím probodnete skrz naskrz dutinu břišní a patrně střeva, prostě to vytáhněte a rozchoďte. Za chvíli o tom už nebudete ani vědět.

– Být na jejím místě, moc bych s tou pochodní nemával. V tomhle světě shoří cokoliv hořlavého za dvě vteřiny (s výjimkou věcí, které mají hořet déle, ty hoří na sekundu přesně potřebnou dobu), chytne tu i promáčený klacek a hořící sud, který spadne z výšky do řeky, spokojeně hoří dál. Až začnou pršet sledi, je po Laře.

– Asi hodně podivná poznámka, ale nemůžu si pomoct – jestli ten účes, co má Lara na hlavě, je produktem usilovné a pečlivé práce výtvarného oddělení, propustil bych jeho členy. V některých záběrech (jen v některých!) to vypadá, jako když jí někdo hodil na hlavu hnědý mop. Na druhou stranu, při použití TressFX vypadají její vlasy hodně dobře. Naprosto absurdně a nerealisticky (pořád dokonale čisté a jemné, často vlají ve vzduchu opačným směrem, než zrovna fouká vítr, občas si žijí zcela vlastním životem), ale hezky se na to kouká. Jen kdyby to relativně náhodně nesráželo framerate v rozpětí o 10-50 fps níž…

– Logická hádanka pro hráče nového tisíciletí – zapalte pochodní v ruce jediný předmět v místnosti. Který se vám po stisku speciální klávesy rozzáří, aby na to šlo snáz přijít. Nápis „Press [E] to set on fire“ a velká ikona plamene by koneckonců nemusela každému napovědět, co se po hráči s pochodní v ruce v chodbě, ze které není jiný východ a v cestě dál brání hromada dřevěných předmětů, vlastně chce.

– Pokud narazíte na kluzké říční koryto se sklonem 45 stupňů, evidentně je nejjistějším způsobem jeho zdolání vyběhnout ho co nejzbrkleji po všech čtyřech.

– Panoramatický švenk po celém pobřeží ostrova je kupodivu hezký. I když je ten ostrov jedna velká skládka absurdního množství nejrůznějších vraků.

– Když třesoucí se kamerou zabíráte postavu, která se má klepat zimou, vypadá to poměrně dost jako nějaký grafický glitch.

– První setkání s ostatními lidmi z lodi, na které jsem ztroskotal, abych byl poté vyvržen na pobřeží neznámého ostrova posetém zohavenými mrtvolami, málem mě snědli zaživa domorodci (nebo co to měli v plánu), utopil jsem se, byl rozdrcený závalem, probodl si při pádu bok a promrzl jsem na kost, probíhá v překvapivě bezstarostném duchu školního výletu. Ale tak veselá mysl, půl zdraví.

– Buď má Lara pozoruhodnou anatomii, aniž by vypadala nějak výrazně jinak než ostatní lidé, a je schopna nesmyslných plachtivých skoků, nebo tu funguje hrozně zvláštním způsobem gravitace. Takhle vysoko a daleko lidi neskáčou. Vlastně to skoro vypadá, jako by se jen tak vymrštila do vzduchu a protilehlá plošinka nebo římsa ji k sobě podivnou magnetickou silou bleskurychle přitáhla na vzdálenost několika metrů (je to trochu vidět ve videu níže, i když ty nejhorší příklady se mi samozřejmě klasicky nepodařilo zaznamenat). Nedoskočit se zdá jako takřka nemožné. Když si vzpomenu, jak přesně bylo potřeba v prvních Tomb Raiderech občas vyměřit skoky…

– Press [E] to use campsite.

– Hra, ve které dneska není luk, vlastně ani není hra. Nicméně je zajímavé, kolik se všude válí šípů. V podstatě asi každých deset kroků leží toulec, někdy i dva. Představuju si, jak vražední domorodci, když zrovna nemají koho vraždit, chodí po ostrově a na každém kroku rozhazují toulce plné šípů.

– Nekonečné QTE. Stiskněte rychle klávesu. Jakou, to poznáte podle piktogramu, který je klávese přiřazený. S trochou štěstí je od sebe dokážete rozeznat. A po dvaceti minutách marného experimentování možná zjistíte, že to, který piktogram odpovídá které klávese, se naštěstí dá najít aspoň v nastavení.

– Lara je psychicky zcela zničená z toho, že musela někoho zastřelit, a v dramatické videosekvenci pláče a zvrací. Autoři se proto citlivě rozhodli vzápětí zařadit sekvenci, během které zcela bez zaváhání pozabíjíte asi deset lidí. Pravděpodobně nějaké umělecké vyjádření pomíjivosti a křehkosti lidských ideálů a nevinnosti.

– Jeden hořící šíp způsobí, že obří dřevěná brána z půl metru tlustého dřeva vzplane během vteřiny jako pochodeň a vzápětí od ní chytí plamenem všechno kolem (to pak hoří nekonečně dlouhou dobu). Jak říkám, v tomhle světě je nejnebezpečnějším předmětem krabička sirek. S trochou neuvážené manipulace tu s ní během minuty zlikvidujete středně velký kontinent.

– Sleduji zpovzdálí rozhovor dvou strážných, vzdálených od sebe asi tři metry. Dívají se na sebe. Jednoho z nich v jeho průběhu zastřelím šípem. Druhý dořekne větu a vycházkovým tempem se vydá ke svému padlému kolegovi, nad kterým se zastaví a zírá na něj. Stojím přímo proti němu, ve vzdálenosti asi pět metrů, ve světle, s nataženým lukem. Zcela mě ignoruje.

– Videosekvence. QTE. Dvacet sekund hraní, spočívajících v tom, že přejdu lesem z bodu A do bodu B. Bod B vypadá celkem zajímavě…aha, videosekvence, ve kterém Lara místo B sama kompletně prozkoumá (co kdyby to hráč udělal špatně…) a opustí. Dvacet sekund chůze lesem na další zajímavé místo. Videosekvence jeho prozkoumávání. Dvacet sekund hraní, ve kterých smím vypáčit dveře. Videosekvence. A už zase jdu lesem…

– Menu pro upgrade předmětů a skillů jsou pozoruhodně zmatená. Ostatně nejen ta. Vlastně si občas nejsem jistý, jestli to, co vidím, je ještě záměr, nebo už nějaký glitch. Ale asi záměr. (Dodatek: nakonec to, o čem mluvím, zřejmě byl skutečně glitch, protože už se to neopakovalo. Ale že by ta menu byla kdovíjak přívětivá, to stejně nejsou.)

– Konečně, KONEČNĚ se víc hraje než kouká na videosekvence nebo proklikává QTE. A ono to vůbec není špatné, když se hraje. Akorát se nám z Tomb Raidera nějak stal Gun Blazer…

– Cinkcinkcinkcink…pozor pozor, na vědomí se dává, že je tu někde tajná hrobka. Nikdo o ní neví, jak je tajná. Je tak tajná, že na ni kromě těch obrovských piktogramů na stěně kolem vchodu musíme upozornit ještě zvukovým efektem a velkým nápisem. Kdyby jako někdo tu tajnou hrobku přehlédl.

– Jednoduše geniální. Bug, který způsobuje, že ve fullscreenu chybí dvě třetiny postprocess efektů v obraze, jsou vidět jen při hraní v okně. Podle ohlasů se týká ohromné spousty lidí bez ohledu na grafickou kartu nebo verzi driverů. Spousta tu hru dohrála, aniž by tušili, že ji neviděli takovou, jak měla vypadat. A soudě podle screenshotů u recenzí se to týká i novinářů. Jak něco takového projde QA? Naštěstí už je venku patch.

– Procházení jeskyněmi se zapálenou pochodní vypadá překvapivě dobře a realisticky (po stránce osvětlení). Hodně příjemné překvapení. až na tu pochodeň samotnou.

– Lezení na vysílač – skvěle atmosférická sekvence, i když si ji samozřejmě opět skoro nezahrajeme, je to spíš jen interaktivní video. Jenom by mě vážně zajímalo, jak se potom Lara dostala zpátky dolů. Hra nám to vtipně zatajila střihem.

– Nejlepší způsob, jak uměle navýšit obtížnost nějaké sekce – necháme hráče utíkat jako o život a za pochodu mu různě hýbeme s ovládáním nebo kamerou, aby to nebyla taková nuda. Ovládání je samozřejmě relativní vůči poloze kamery. Občas z toho pak vycházejí podivné situace, jako že Lara během skoku za letu kličkuje ve vzduchu a tak podobně.

– Wow, ty animace Lařiných nejrůznějších zranění a smrtí jsou…krapet drsný a zbytečně morbidně detailní, ne? Ne, že bych nutně musel mít hry bez kapky krve a nemyslím si ani, že hry jsou zdrojem veškerého násilí světa, ale tohle velmi znepokojivým způsobem působí jako dílo vyšinutého psychopata, který si chtěl svéráznou formou vyřešit své komplexy z neúspěšných vztahů se ženami a vyloženě se v tom vyžívá. A to pořád mluvím o těch „normálních“. Ta, co v ní jsme nuceni v detailu a až překvapivě pečlivě sledovat, jak Laru s rukama svázanýma za zády padouch uškrtí nebo jí až příliš realisticky prostřelí hlavu, by IMO rovnou patřila na gauč k psychologovi. Proč proboha někdo něco takového do zábavné mainstreamové hry dává?

– Po kolena v lidských náhradních dílech jsme se v žádném Tomb Raiderovi ještě nebrodili. Nejsem si jistý, jestli nám to chybělo tak moc, jak si autoři zjevně myslí, protože jsou jich tu všude tuny.

– Silent Hill nechává pozdravovat. Prý mu Pyramid Head trochu chybí.

– „I hate tombs!“ Provokatéři. Naštěstí si Lara nemusí moc stěžovat, s výjimkou asi tří jsou v téhle hře všechny zcela nepovinné (a vyřešení každé z nich zabere asi pět minut).

– Starodávný chrám tu stál stovky let na místě, zmítaném bouřemi,, ale zrovna teď se jako na potvoru rozhodl bezdůvodně rozpadnout na kusy.

– Proč v téhle hře pořád něco vybuchuje, rozpadá se a Lara pořád někam padá a je co nejbrutálněji otloukána? Ale jako vážně hodně brutálně.

– Pádem zraněná Lara nemůže nikam vyšplhat a po vynuceném skoku skoro ztratí vědomí. Sice je to jen další ze série „mučíme Laru, jak to jen jde“, ale působí to na druhou stranu celkem realisticky, s ohledem na to, co právě prožila.

– Po Silent Hillu nechává pozdravovat i John Rambo. Chce zpátky svou legendární scénu. A Predator mává v pozadí (ale nikdo ho nevidí, protože si zapnul kamufláž.)

– To polorozpadlé městečko musí mít docela nepěkné množství polygonů. Respect.

– I once was an archeologist like you, but then I stabbed my enemy with an arrow to the knee…

– Skill Heavy Lifter má skutečně velmi relevantní ilustrační obrázek…

– „Shit.“ Jednoznačně nejčastější slovo z úst slečny Croft. Tihleti novodobí aristokraté.

– Opravdu úplně každá římsa, na kterou se dá vylézt nebo se za ni zachytit, je natřena oprýskanou bílou barvou. Zase si představuju, jak obyvatelé ostrova ve chvílích, kdy zrovna nikoho nevraždí, prolézají ta nejzapadlejší zákoutí a natírají tam římsy na bílo. „Safra, tuhle římsu by mohl někdo přehlédnout, kdyby na ni chtěl vylézt, raději ji přetřu!“ Ale chápu, dneska by asi hráči už nepřekousli to slepé pátrání v prvních Tomb Raiderech, zda se zrovna na támhleten výběžek dá skočit nebo ne. I když tady je to stejně celkem jednoznačné – jednak v podstatě nejde zabloudit a jednak stačí prostě skočit přibližným směrem a Lara už na správné místo kouzelně doplachtí.

– Divoká přestřelka skrz točící se lopatky větrného mlýna!

– Žádná slušná hra se neobejde bez sekce, ve které vám seberou všechny zbraně. No dobře, tentokrát dostanete jednu hned zpátky.

– Takže už se nebrodíme po kotníky v lidských končetinách, teď už si pro jistotu rovnou plaveme v krvi. Tenhle Tomb Raider opravdu není pro slabé povahy.

– Moc pěkné jeskyně. Trochu nesmyslné a dělá se v nich pořád dokola totéž asi půl hodiny, ale pěkné.

– Pokud je hra standardně samé požáry a exploze, existuje jen jediná cesta, jak ji vygradovat – srovnat se zemí půl ostrova. Michael Bay píše několikero žalobiček.

– Před několika hodinami Lara zvracela nad zabitým člověkem. Teď v rámci videosekvence naprosto v klidu střelí člověka do zad, aniž by u toho hnula brvou. A pak že počítačové hry nezvyšují otrlost vůči násilí – u svých protagonistů evidentně ano. Na druhou stranu je sympatické, že ta postava v průběhu hry prochází skutečným vývojem (který se neomezuje jen na tohle a dokonce bych řekl, že je jednou z nejsilnějších stránek celé hry), za to rozhodně palec nahoru.

– Systém vylepšování zbraní je sice docela zdařilý, ale jako spousta jiných věcí v téhle hře působí poněkud rozpolceně – v relativně realistickém pojetí, o které se hra většinu času snaží, nedává pražádný smysl. Živě vidím, jak si Lara, vybavená jenom cepínem, převrtává u táboráku hlaveň pušky…(nemluvě o tom, že se zbraně po upgradu mění ve fyzicky úplně jiné – třeba z omláceného samopalu z druhé světové války můžete udělat aplikací pár vylepšení moderní automatickou pušku).

– Tomb Raider se oficiálně stal zběsilou střílečkou z pohledu třetí osoby. Ty záplavy nepřátel jsou až děsivé. Jen občas je potřeba někam vylézt a přehodit páku, nebo vyřešit nějakou hodně triviální logickou hádanku (na úrovni „tohle se rozbije – tamto se otevře“).

– Systém krytí (automatický) sice zpočátku působil trochu divně, ale v pozdějších ostřejších přestřelkách je vážně hodně příjemný, působí hodně přirozeně.. Žádné mačkání klávesy, po kterém se postava nalepí na nejbližší zeď.

– „I’m here! I’m gonna kill you all, you bastards!“ Z roztřeseného sluníčkového člověka, objímajícího stromy, v nezastavitelného vražícího maniaka v několika hodinách. Přednáší prof. Lara Croft.

– Šplh po namaštěné tyči. Teda po hořící, rozpadající se věži. Docela nervák. Dobré.

– To po tomhle všem pořád není konec? Jestli tohle byla jen předehra, jak bude vypadat finále? Atomová puma z oběžné dráhy?

– Sekvence na lanovce je úžasná. Nemám sice nejmenší tušení, co dělá v Tomb Raiderovi (ale s tím, že nehraju TR, jsem už v tuhle chvíli dávno smířený a neřeším to), ale je úžasná.

– Vítejte na pláži, kde pro samé harampádí není k hnutí. Ale jo, takhle nějak by to asi v takové oblasti po těch stoletích muselo doopravdy vypadat. Kdyby existovala.

– Polorozpadlá opuštěná vědecká stanice ve stylu šedesátých let – velmi retro, velmi postapokalyptické, velmi Lost.

– Další exploze, další požáry, další brutální pády. A tomuhle ty říkáš archeologie, Juniore?

– Plížení se místností plnou nepřátel (a šplhání po bíle natřené římse) je cool. Sice je celá ta sekvence příšerné klišé, ale co už.

– Zasažený nepřítel při přestřelce zavrávoral, opřel se o skálu, zjistil, že klade menší odpor, než je obvyklé, tak se sebral a skalní stěnou bojiště opustil neznámo kam. Inu, to se pozná samuraj.

– A po několika hodinách nám v cestě opět stojí povinná logická hádanka. Žákům pomocné školy zabere její vyřešení možná i pět minut, zahrnuje totiž vykonání celých dvou koordinovaných úkonů.

– Já bych ty bílé římsy a tak ignoroval, ale tohle je fakt trapný – rozbijete zeď, abyste mohli dál, a pod mnoho století starým kamenným zdivem se objeví bíle natřená římsa a zeď s nátěrem, který je v celé hře symbolem pro „zde vylézt nahoru“…

– QTE peklem to začalo, QTE peklem to končí. Symbolické.

– Skoro na samém konci se konečně fanoušci dočkali jedné pro celou sérii velmi ikonické věci. Kterou pochopitelně nebudu spoilovat.

– Je mi líto, vrchol téhle hry byl někde uprostřed, nikoliv na konci. Konec je v porovnání s leckterými jinými pasážemi poněkud tuctový.

– Po ostrově můžete po dohrání hry volně cestovat a dohledávat chybějící bonusy nebo si znovu procházet teď už opuštěná místa. Tedy, cestovat po ostrově sem tam (v rámci už navštívených lokací) můžete i během hry, ale ta vás žene kupředu tak vysokým tempem, že vás to asi moc nenapadne.

Kompletní galerii screenshotů najdete zde

Video:

TL;DR shrnutí: Nový Tomb Raider je hrozně bizarní hra. Nevzpomínám si na žádnou, ze které bych byl na začátku naprosto zhnusený a považoval ji za naprostý odpad, abych přece jen vytrval a obrátil svůj názor skoro o 180 stupňů. Nechápu, proč někomu přišlo jako dobrý nápad udělat ten začátek tak idiotský. Pak se to kupodivu slušně rozjede. Není to ani omylem Tomb Raider – na rozsáhlé logické hádanky a hlavolamy zapomeňte, tady se střílí a běhá po vybuchujících plošinkách. Tohle je Tomb Raider v podání Michaela Baye – popcornový, akční. A tedy také neskutečně (a zbytečně) brutální – z toho, co se tu Laře během hry děje, vám možná bude za tvůrce hry občas až trapno. Logické hádanky tu prakticky nejsou, všechno vyřeší pár přehození páky nebo rozhoupání závaží. Klasické TR úrovně tu navíc prakticky nenajdete – jsou až asi na tři výjimky za celou hru čistě volitelnou úlitbou fanouškům starých dílů, aby moc neremcali. Je jich dohromady asi sedm a nebudou pro ostřílené hráče série představovat žádnou větší výzvu – herní délka každé z nich je tak pět minut. Lara během hry prochází docela zajímavým vývojem z ustrašené školačky v akční legendu, kterou známe, ovšem trochu jí v tom házejí klacky pod nohy sami vývojáři, protože se poněkud nemohou rozhodnout, jestli vytvářejí hru drsně realistickou nebo comicsově nadsazenou.

Když to ale sečtu – Tomb Raider podle mého názoru po přečkání toho strašlivého úvodu rozhodně stojí za zahrání. Jen nesmíte čekat cokoliv, co by se podobalo původnímu Tomb Raiderovi – tohle je frenetická akční střílečka, která hráče žene překotným tempem pořád kupředu a nenechá ho skoro vydechnout. A obsahuje spoustu „moderních prvků“, které jsou dneska ve hrách obvyklé. Například ty proklaté QTE, i když na ty narazíte v podstatě jen na začátku (ale zato měrou vrchovatou) a pak na konci.

75 %

Mimochodem, nedá mi to znovu nepřipomenout – název téhle herní série se nečte „tomprajdr“, jak ho čtou snad všichni Češi (občas včetně mě, pokud se chci vyhnout nechápavým pohledům, o čem že to mluvím). Správná (přibližně) výslovnost je „tůmrejdr“…