Living at the edge of the world

Když jsem před pár dny psal v příspěvku o tříletém výročí, že nebudu měnit design či dělat jiné změny, neměl jsem tušení, že bude zanedlouho všechno jinak. Udělal jsem totiž něco, co jsem chtěl udělat už dávno, ale z různých důvodů jsem se tomu vyhýbal. Ale teď už jsou kostky vrženy a výsledek změn byste měli vidět v adresním řádku svého browseru…

A můžu doufám slíbit, že tahle novinka přinese i pár dalších novinek či změn, i když patrně ne přímo pro tenhle blog jako takový, a ne všechny z nich se nutně dotknou všech zdejších návštěvníků. Nápadů je rozhodně hned několik, jen je dokázat realizovat a mít na to čas a prostředky…

Uvidíme.

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

…na Lopuchu. Debata o tom, proč je (či není) padlé na hlavu obal na DVD nabízet ostatním ve formátu PPT (tedy prezentace Powerpointu):

„když už se mluví o Office, tak bych spíš řekl, že většina lidí je má, pokud na PC dělají aspoň něco smysluplného. Nevím jaký ještě více použitelný formát bys chtěl než formáty z Office“

„Proč se rozčiluješ, že někdo udělal obal ve formátu, který mu vyhovuje, místo toho, abys mu poděkoval, že udělal vůbec něco? To je přece tvůj problém, že ho nemůžeš použít. Tak jsi udělej vlastní. O jaké obvyklé praxi a slušnosti to mluvíš! Praxe je taková, že každý dělá v čem se mu líbí a publikuje, v čem se mu líbí.“

Lze leda tlouct hlavou do zdi. Očividně je úplně normální, že všichni mají MS Office, a očividně je úplně normální, že se grafický návrh dělá v programu na tvorbu prezentací. Mimochodem, nemám PDF zrovna dvakrát v lásce a taky by to v tomhle případě nebyla žádná kdovíjaká výhra, ale občas si říkám, jak by byl svět krásný, kdyby byla pro majitele PC PDFka tak přirozená, jako pro „ovocnáře“…

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Příliš těžky kalibr na to, abych to odbyl jen linkem do Sdílených odkazů. Nejvyšší mrakodrap na světě by měl pokořit kilometrovou hranici.

Několik příkladů:

„Teplota v atmosféře na vrcholu by měla být o 10° Celsia nižší než teplota u země“
„Mrakodrap se bude tvořen čtyřmi budovami spojené v jednu konstrukci“
„Nový mrakodrap signalizuje světu to, že Dubaj má podobu jako žádné jiné místo na Zemi“
„Kilometrová výška budovy představuje neuvěřitelný průkopnický design. Boříme hranice udržitelného designu.“

Vážně by mě zajímalo, jestli autor článku bere nějaké drogy, nebo se takhle vyjadřuje přirozeně. Ještě víc by mě ale zajímalo, jak něco tak otřesného může skončit na jednom z největších českých zpravodajských serverů (a vydržet tam déle než několik vteřin/minut).

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Je to tak. Až dnes jsem si uvědomil, že tu před několika dny (18.9.) byl tenhle blog právě tři roky. Taková výročí se obvykle na webu slaví různými změnami designu či podobnými věcmi, ale…nevím. O změně jsem uvažoval, ale na druhou stranu se mi tahle podoba, ač bezpochyby není bezchybnatá, docela líbí. Možná časem něco vymyslím (nakonec, možná by šlo dokonce udělat design volitelný, tak mě napadá…).

(číst dál…)

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Při listování časopisem Score jsem narazil na následující reklamu (bílé zvětšené obdélníčky jsou pochopitelně moje práce):

Osobně si tuhle reklamu (s ohledem na to, jakou úroveň měla naprostá většina českých časopisů o digitální fotografii, které se mi kdy dostaly do ruky) vykládám tak, že jen s časopisem Digitální foto se z vás stane takový znalec fotografování, že si pořídíte Canon 450D a Lumix TZ1 a k tomu dva setové objektivy Olympus s bajonetem pro systém 4:3, doplněné o jeden světelný teleobjektiv Nikkor ED s bajonetem Nikon. Pro případ, že byste potřebovali blesk, si ke svému krásnému Canonu pochopitelně jeden opatříte, a když blesk, tak jaký jiný než Nikon SB-26. No a protože jedna 1GB SD karta vám pro oba fotoaparáty jistě nebude stačit, tak si k tomu pořídíte ještě 2GB CompactFlash.

Výsledek? Neuděláte jedinou fotku :)))

(poznámka – já chápu, že je to reklama a že se možná dokonce zmíněnými věcmi její autor snažil naznačit, že jde o časopis pro každého, ale shledávám zkrátka takovouto formu reklamy VELMI nešťastnou)

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Návrat do naší republiky je sice možná o něco méně šokující, než býval kdysi, ale pořád to není nic úžasného.

Chorvatsko: Navzdory řadě Čechů, tvrdících opak, všude potkávám poměrně vstřícné, ochotné, pohodové a ve velké míře usměvavé lidi. Novější úseky dálnic špičkové, ale ani ty starší nejsou vůbec špatné. Záchody u benzínek i na odpočívadlech zdarma, ty benzínkové jsou v hodně dobrém stavu, ale ani stav těch chemických na odpočívadlech není až tak hrozný. Stav dálnic přímo láká k porušování předpisů, naprosto v pohodě by se tu dalo jet výrazně rychleji, než je povolených 130 km/h.

Rakousko: Dálnice ucházející, odpovídající stáří a míře provozu na nich, záchody u benzínek sice placené, ale ve slušném stavu. Cestou mimo dálnici se je možno kochat vyloženě sympatickými městečky, která působí tak nějak „úhledným“ dojmem. Rychlost okolo povolených 130 km/h se víceméně sama nabízí, ale na řadě úseků by se dalo bezpečně jet rychleji.

Česká republika: Hned po přejetí dnes už symbolické hranice uvítá člověka erotický podnik. Obsluha u benzínky by evidentně nejraději byla někde jinde a s návratem do rodné země se objevuje i v zahraničí naprosto neznámý, leč u nás naprosto běžný dotaz „a chcete na to doklad?“. Záchody jsou placené. Automatické dveře na dámské záchody nefungují, takže je „provoz“ přesměrován přes vchod na pánské, kde sice dveře fungují, ale zato nefunguje turniket, kterým se prochází. „Záchodová služba“ zcela nevzrušeně sleduje televizi a nejeví o příchozího nejmenší zájem. Po chvíli vymýšlení, jak se přes turniket dostat, ho prostě přelézám. Nikoho to nezajímá. Stav záchodů odpovídá stavu dveří a turniketů. Chci už být co nejdřív doma v posteli, takže jedu po dálnici tak rychle, jak se jen bezpečně dá – to znamená něco mezi 110-120 km/h, jet povolených 130 znamená vzhledem k příšernému stavu dálnice riskovat nezvládnutí řízení či zničení některé části nápravy. Inu, zřejmě i tady platí, že kdo neskáče, není Čech.

Několik dalších dní se opět nemohu ubránit myšlenkám, zda žiju v zemi, ve které bych žít chtěl.

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit