Byl jsem kupovat žárovky. Úsporné, samozřejmě (i když jsem chvíli váhal, jestli nenakoupit do zásoby pár normálních, protože je tam stále měli vystavené jako „doprodej“). Poslední dobou mám totiž zase dojem, že ta, kterou si svítím na práci, nějak skomírá. V tom jsou IMHO úsporné žárovky velice zákeřné – obyčejná prostě svítila a jednoho dne praskla a bylo to. Úsporná je záludnější – prostě postupem času slábne. Tak pomalu, že vám to skoro nepřijde, sedíte a postupně víc a víc mžouráte, až jednoho dne zjistíte, že žárovka sice svítí, ale vy nic nevidíte. Velmi zákeřné chování.
Regály jsou plné všemožných variant téže zářivky – nemám např. nejmenší tušení, jaký je ze spotřebního hlediska rozdíl mezi zářivkou, která má trubici podélnou, a mezi tou, která ji má zamotanou hůř než gordický uzel. Výkon mají stejný, závit stejný, barevnou teplotu stejnou, dokonce i rozměrově jsou navenek stejné. Ale asi v nich nějaký rozdíl bude, když se obě vyrábí.
Ale o to mi teď ani tak nejde. Na krabičkách jsou na první pohled zvýrazněné dva zásadní údaje. Výkon (poslední dobou velice často už jenom ten „ekvivalentní“, nikoliv skutečný) a doba, po kterou vám žárovka vydrží. Oba údaje doslova tlučou do očí. Žárovka, o které uvažuji, se chlubí životností 8 let. To zní zdánlivě skvěle – koupím si jedinou žárovku a na osm let mám vystaráno? To se rozhodně vyplatí!
Pak jsem si ale krabičku vzal do ruky a podíval se na ni důkladněji. Ani vlastně nevím proč, nic konkrétního jsem nehledal. A na boku krabičky jsem si velice malým písmem všiml zajímavé poznámky: „Životnost uvedena při průměrném používání 3 hodiny denně.“ A rázem jsem pochopil, proč musím do lampičky, která svítí nezřídka 12 hodin denně, kupovat novou úspornou žárovku tak jednou za rok, za rok a půl. Opravdu jsem doteď neměl tušení, jak bizarním způsobem je její životnost ve skutečnosti definována. (Skutečně…tři hodiny denně? To se pomalu prosvítí i na záchodě, natož v pracovně nebo obývacím pokoji…) Nemluvě o tom, že zmíněný úbytek svítivosti v čase tu zahrnutý není vůbec nijak, přestože v mém případě je zcela jednoznačně jediným důvodem výměny úsporných žárovek – pokud nekoupím výslovně nejlevnější žárovku za pár korun, ještě se mi nestalo, že by kompletně „zkolabovala“.
Jiná situace. Listuji katalogem mobilních telefonů. Dívám se na chystané modely smartphonů. Výdrž baterek vypadá více než lákavě – tady dokonce slibují skoro 500 hodin pohotovostního režimu! To by se mi rozhodně líbilo – 20 dní bez nabíjení. Zní to jako scifi. Bohužel, nejen zní. Hodnota, kterou se výrobci chlubí, totiž vznikla v lepším případě v přísně laboratorních podmínkách, které jsou těm reálným na hony vzdálené. V horším případě ji někdo vypočítal na základě teoretické nejvyšší kapacity baterie a teoretického nejnižšího příkonu telefonu. A v tom úplně nejhorším případě takovou hodnotu ještě trochu „přikrášlilo“ marketingové oddělení, protože konkurence udávala o padesát hodin víc, takže tam dáme o sto víc a budeme lepší.
Prohlížím eshop s LCD panely. Slyšel jsem, že nejlepší jsou IPS, ale ty ceny! Pozorovací úhly 178 stupňů horizontálně i vertikálně, kontrast 1000:1, odezva 12ms. Když se podívám o kus dál na TN panely, které prý nejsou tak dobré, ale zase jsou levnější, vidím pozorovací úhel 170 stupňů vertikálně, 160 horizontálně. Navíc má kontrast 20000:1! To musí být přece mnohem lepší! A odezva jenom 2ms! Těch pár stupňů jistě oželím, vždyť to není až takový rozdíl, 178 nebo 170… Bohužel už mi nikdo neřekne, že pro měření pozorovacích úhlů TN panelů se používá naprosto odlišná metodika, aby jejich parametry nevypadaly v porovnání se třeba zmíněnými IPS tak zoufale. Totéž hodnota odezvy panelu – ta se měří asi třemi různými způsoby a velice často vám nikdo neřekne, kterou z oněch hodnot výrobce zrovna u toho kterého displeje udává. Ve finále můžete mít panel s odezvou 12 ms, který bude rychlejší než ten, který má udávanou odezvu 5ms. O bizarnosti udávaných hodnot kontrastu (a jejich smysluplnosti) raději pomlčím.
Klidně ale můžeme opustit techniku a vydat se třeba do drogerie. Už i českým zákazníkům hezkých pár let slibují rok co rok novější „verze“ pracích prášků „nyní ještě bělejší“ prádlo. Schovejte si od některého prášku obal a srovnejte ho s práškem téže značky, ovšem s garancí mnohem bělejšího prádla, za několik let. S takřka naprostou jistotou bude jejich složení zcela totožné.
Nedáte si jogurt? Máme tady tenhle obyčejný za deset korun. Nebo si můžete vybrat některých z těch lepších a zdravějších. Tenhle obsahuje dokonce velice vzácné kultury Bikastomeria ochurii. Ty vám udělají dobře! A je jenom o šest korun dražší! Škoda, že onen děsně komplikovaný a odborný název vznikl v hlavě copywritera, který dostal od výrobce naprosto obyčejného jogurtu úkol vymyslet co nejvědečtější označení pro naprosto běžnou kulturu.
Kam se podíváte, všude se obchodníci snaží zákazníka přečůrat a podvést prostřednictvím kliček a podrazů. Výjimky už snad ani neexistují.
Kdy přesně došlo k tomu, že se místo slov „lež“ a „podvod“ začal používat termín „obchodní strategie“?
(Dodatek k titulku: pokud délku textu znásobíte třemi a nezapočtete tuhle poznámku.)
Otázkou je, jestli na takové reklamy zákazníci skutečně reagují, anebo už jsou natolik „obrněni“, že jim nevěnují pozornost, vyhodnocují je okamžitě jako nepravdivé informace a zůstávají věrni „své“ značce výrobku (to by mimo jiné částečně vysvětlovalo i rostoucí agresivitu reklam). Ten druhý přístup ale lze praktikovat třeba u těch jogurtů apod. zboží – tj. když člověk může kupovat stále stejný výrobek, se kterým je spokojen; nicméně u technických záležitostí, u nichž je prokazatelný určitý vývoj, je to IMHO o dost složitější a nepravdivá reklama tam může udělat víc škody.
BTW, nadpis mi připomněl jednu diskuzi, jíž jsem se nedávno účastnila. Mj. v ní zaznělo, že úvahově zaměřené články, které jsou dlouhé asi jako tento, jsou už v dnešní „akční“ době prakticky neakceptovatelné (koneckonců by stačilo napsat, že reklamy lžou, žeano ;)). Tak by mne zajímalo, co by s těmi jedinci, pro které je takové množství textu příliš, udělal titulek tohoto příspěvku. To jen tak na okraj. :)
Já bych rozlišoval mezi reklamou a výslovným podrazem. Např. když mi někdo bude v reklamě tvrdit, že právě jeho auto je tím nejpohodlnějším, v jakém jsem kdy seděl, tak to beru jako něco, co se prostě v reklamě používá a beru to s nadhledem. Nikdo mi v reklamě nebude říkat „naše auta sice nejsou nejlepší, dají se koupit lepší, ale s námi taky neuděláte vysloveně chybu“ (jakkoliv by mi to bylo velmi sympatické a ocenil bych to víc než reklamní žvásty). Když se mi ale budou dušovat, že jejich auto ujede sto kilometrů na litr benzínu, a když si ho koupím a v příručce na poslední stránce najdu malým písmem poznámku „měření spotřeby probíhalo s vypnutým motorem a z kopce“, tak jsem byl zcela nepopiratelně obelhán a podveden.
K délce – já naštěstí nemám s akční dobou nic společného a doufám, že ani nikdy nebudu. Pak bych asi taky musel začít „akčně“ psát hrubky a ještě zhoršit už tak pochybnou stylistiku a to by se mi asi nelíbilo ;)
S vypnutým motorem spotřebovat litr benzínu? :)
Tak brilantně vyhmátnout to nejzásadnější z celého příspěvku, na to musí být výjimečný talent…
Však mu to také trvalo šest dnů.
>> Kdy přesně došlo k tomu, že se místo slov „lež“ a „podvod“ začal používat termín „obchodní strategie“?
Konkurence může vyvolávat dvě odlišné tendence.
Buď spoléháš na zákazníkovu inteligenci, prodáváš kvalitní výrobky/služby a necháváš si kvalitu zaplatit, nebo se naopak snažíš s ním vydrbat, jsi o dvě procenta levnější než konkurent a prodáváš mu šunt.
Řekl bych, že úspěšnost toho nebo toho přístupu se liší podle nastavení cen a toho, na co většina společnosti má a nemá.
Když dobrej jogurt stojí 25 kč a polotekutá hmota s jogurtovou příchutí 17 kč (samozřejmě se super obrázkem a názvem), co si průměrný Čech koupí? A koupil by si to Němec víc než jednou?
Ale zase, reklama přece nemusí nutně znamenat nepokrytou lež nebo podvod. A tohleto lhaní a podvádění zákazníků je celosvětovým trendem, navíc, to není záležitost výhradně Čech.
Tohle ilustruje to co jsem psal: http://aktualne.centrum.cz/finance/nakupy/clanek.phtml?id=652666
A k tomu, jestli reklama musí nemusí znamenat lež .. řekl bych, že o tomto rozhodují ti, pro které jsou to jen čísla. Mám obrat xx, poslední reklama „jsme nejlevnější“ nám na tři měsíce zvedla obrat o 5%, což představuje yy peněz. Že ve skutečnosti nejsme? No a co? Reklama, voe.
Nevím, možná to vidím moc jednoduše, ale řekl bych, že úvaha o pravdě v reklamě je trochu sentimentální. Klamavá reklama se teoreticky dá žalovat. Kolik těch případů bylo? Pamatuju Silan a pak nějaký pošťuchování O2 a vodafonu, myslím že to byl rekord, šlo o pokutu v desítkách miliónů kč. To se v O2 (s ročním ziskem 7.5mld E) nasmáli.
Čím víc peněz, tím míň morálky.
Asi se vyjadřuju mnohem nesrozumitelněji, než si myslím, protože pořád každý z nás mluví o něčem dost jiném.
Hezky napsáno. A to jsi se nepustil do smluv s mobilními operátory, dodavateli energií a podobně. O způsobu výpočtu cen a tarifů raději pomlčet. A protože mne vlastně reklama žíví, tak mi to připomělo jak
před pár lety měli návrháři obalů ( moderně „packaging designer“) vítr z toho, že na obalu jídla musí být je to co je uvnitř. Pak někdo našl geniální formulace : inspirace pro servírování. A bylo. Nicméně párkrát jsme statečně s obsahy konzerv bojovali a byla to často bitva nerovná a těžká. S přihmouřeným okem bych řekl, že výsledek byla remíza. Přesně cítím tu hranici mezi „přikrášlením pro oko“ a „taháním za nos“. Přikrášlení potěší, tahání nasere.