„Já vydělávám měsíčně 77 400 korun a nějaké drobné… …Rozdíl mezi 930 a 190 tisíci je 740 tisíc korun. Dámy a pánové, nechci se vás dotknout – kdo z vás to má?“ – 3. října 2007
„Nechápu, proč by někdo měl mít několik aut a vily v zahraničí, zatímco většina lidí má podprůměrné příjmy.“ – 4. července 2009
To jen tak pro připomenutí.
Takřka v reakci na můj předchozí příspěvek jsem dneska zjistil, že už je u Vodafone k dispozici jejich chystaný Android, tedy HTC Magic. Pohled na ceny mě ovšem příliš nepotěšil – tak nějak jsem doufal, že bude cena alespoň odpovídat tomu, za jakou nabízí T-mobile svůj G1. Trochu zbožně jsem doufal v to, že třeba bude i o něco levnější. Že bude dražší, to jsem opravdu nečekal (a to evidentně před pár dny byly zvažovány ještě o tisícovku vyšší ceny). Že by to bylo s tarifem výhodnější? No, ani omylem. Opravdu nemá nejmenší smysl si u nich telefon s tarifem objednávat, tedy v případě, že vám jde primárně o ten telefon, nikoliv o tarif – máte dát 12000,- Kč najednou nebo 9000,- a potom minimálně 6×700,-? Přitom ani onen tarif za 700,- Kč měsíčně (což je dle mého názoru už docela hodně) není nijak úžasný – minuta hovoru je za 4,- Kč, volných minut je 175, datový tarif v ceně není žádný.
Stejně tak mě nepotěšil pohled na ceny pro stálé zákazníky. Je opravdu výhodné být jejich dlouholetým zákazníkem. Ve výsledku mám ceny telefonů horší než ten, kdo si každých šest měsíců podepíše novou smlouvu, protože já na zvýhodněný telefon musím na rozdíl od něj čekat dva roky. Jsem rád, že si mě Vodafone tak váží…
A pak jsem udělal velkou chybu. Podíval jsem se na to, jakou nabídku má pro HTC Magic Vodafone UK:
Pokud si objednáte tarif za 25 liber měsíčně (tedy zhruba oněch 700,- Kč), dostanete k němu HTC Magic zadarmo. Ano, zadarmo. Pravda, musíte na rozdíl od českého Vodafone podepsat smlouvu na dva roky, ale…jak často měníte mobilního operátora? Stejný tarif se smlouvou o půl roku kratší stojí o pět liber měsíčně víc. Zbylé parametry tarifu jsou víceméně podobné (plus mínus).
Tak nevím…Nějak mě to celé znechutilo. Skoro bych měl chuť se na Vodafone po těch osmi letech vykašlat, protože čekat ještě skoro půl roku na „zvýhodněný“ telefon pro stálého zákazníka se mi evidentně beztak nevyplatí. Problém je jen v tom, že nabídka zbylých dvou operátorů asi není o nic lepší…:(
Aktuální zážitek, pár minut starý.
Předevčírem jsem při „průzkumu okolí“ zjistil, že v pokoji na hotelu (vybaveném internetem jen ve vybraných pokojích) chytím signál wifi hotspotu O2. Zkoušel jsem se k němu podle (dost kryptických, nebo mi to alespoň přišlo) návodů na stránkách samotné O2 přihlásit s využitím čísla své pevné linky, jelikož jsem si pamatoval, že na každé faktuře je ve službách cosi o wifi hotspotech zmíněno (byť patrně neaktivováno). Nezdařilo se. Hotspot patří k prodejně, která je tu o pár desítek metrů dál. Dneska jsem se tam vypravil, abych se zeptal, jestli se můžu k tomu hotspotu nějak krátkodobě připojit a pokud ano, jak na to. Byl jsem smířen s tím, že třeba i zaplatím nějaký jednorázový poplatek na pár dní, když to nepůjde jinak.
C(ase): Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jakým způsobem je možné se připojit tady k vašemu wifi hotspotu. Mám od vás ADSL připojení. Díval jsem se na vaše stránky a přiznávám, že jsem tey návody moc nechápal.
P(rodavač)1: Hmmm…vy říkáte, že máte ADSL, a chtěl byste se připojovat k hotspotu? To jako chcete mobilní internet?
C: No v zásadě, ale jde mi jen o krátkodobé připojení, na pár dní.
P1: No, tak to se asi můžete připojit přes mobil, ne?
C: To jistě můžu, ale říkal jsem si, že když mám ADSL linku, že tam možná je nějaká možnost, jak se připojit tady k vašemu hotspotu.
P1: A vy byste to chtěl jako přes mobil, nebo potřebujete modem?
C: Ne, ani jedno z toho nepotřebuju, já bych se jen chtěl nějak připojit k vašemu hotspotu, jestli to jde. Jak říkám, mám od vás už ADSL, tak mi ze stránek přišlo, že by to nějak mělo jít.
P1: A vy byste teda jako chtěl přejít z toho ADSL na mobilní internet?
C: Ne, jsem tady vedle na hotelu a rád bych se prostě na pár dní připojoval přes ten hotspot, co tu máte. Tu pevnou linku mám v Olomouci, ta s tím fyzicky nijak nesouvisí.
P1: A potřebujete teda modem? Nebo jak se chcete připojovat?
C: Ne, nepotřebuju modem. Chci se prostě jenom z notebooku připojit přes váš wifi hotspot.
P1: Wifi? Hmmm. Tak k tomu vám ale asi nic neřeknu. Moment, já vám zavolám kolegu. Hele, tady pán má od nás ADSL, je tu na hotelu a chtěl by se prý připojit k našemu hotspotu.
P2 (klasický „telekomunikační frikulín“, co je teď pro podobné prodejny patrně někde vyrábějí sériově – nejspíš levně v Číně, podle kvality): Jasně. A to chcete z notebooku nebo jak?
C: Na tom snad nezáleží? Ale ano, z notebooku.
P2: Hmm. No to poskytujeme leda jako službu. Ale jednodušší budete mít, když si řeknete v hotelu, oni vás připojí tam.
C: Bohužel nepřipojí, internet je tam jenom v některých pokojích. Ale chytím z pokoje signál tady toho vašeho hotspotu, tak jsem to chtěl na těch pár dní využít.
P2: Aha. No tak pak je tam dole v suterénu restaurace, tam je wifi hotspot taky, zadarmo.
C: A k tomu vašemu se teda připojit nijak nemůžu nebo co?
P2: No ten náš tady je zaheslovaný a my neznáme heslo. Leda snad ten venkovní, ale ten tam nechytíte.
C: Ale ten jsem evidentně chytil.
P2: Běžte radši do té restaurace, to budete mít nejlepší. Tam je to zdarma a úplně v pohodě. Já tam taky chodím, když potřebuju na net (ukazuje jakési Blackberry , zavěšené u pasu proklatě nízko).
C: To mě těší. Takže se nepřipojím?
P2: Běžte radši do té restaurace, to bude nejjednodušší.
C: (v duchu lomí rukama, běduje) No, tak vám teda pěkně děkuju. Tak nashledanou.
Jsem rád, že O2 zaměstnává tak zasvěcené odborníky se skvělými obchodními schopnostmi. Příště půjdu místo k O2 radši do hospody. Ten frikulín měl pravdu. Bude to jednodušší a rozhodně nesrovnatelně příjemnější.
BTW, konkrétně šlo o zlínskou prodejnu O2 v Kvítkové ulici (jak z Neználka).
Prostřednictvím Johnyho příspěvku jsem se dozvěděl o tomhle postu Arthura Denta. Výtečné, byť nepříjemné čtení. Pár věcí bych z toho ale vybral:
Když tu byly v poslední době tak „úspěšné“ ;) hlubokomyslné příspěvky o nesmrtelnosti chrousta, tak ještě jeden.
Už pár dní vídám v záhlaví jednoho klubu větu, která mě na něm zaujala snad okamžitě, jakmile jsem do něj vešel poprvé. Přišla mi neuvěřitelně bizarní, ale říkal jsem si, že to nechám být (nakonec, v tom klubu je bizarních věcí víc než dost). Dneska ale shodou okolností přišla ona věta na přetřes, tak mi to nedalo a řekl jsem, co si o ní myslím (což jako obvykle vyvolalo nevoli, samozřejmě – klasika). Ta věta slouží jako pravidlo daného klubu a zní následovně:
Každý má právo na svůj názor a přesvědčení a každý, kdo chce diskutovat v tomto klubu, musí respektovat názor či přesvědčení druhého.
A mně to připadá padlé na hlavu. Je to samozřejmě patrně proto, že jsem „arogantní, sebestředný a netolerantní blb“, ale stejně…MUSÍ? Proč bych proboha MUSEL respektovat naprosto libovolný názor? Ano, každý jistě MÁ právo na svůj názor, ale MUSET ho respektovat? Proč mám respektovat názory, které mi například přijdou z nějakého důvodu naprosto úchylné nebo zcestné? To mi docela zavání politickou korektností (tedy přetvářkou) za každou cenu – budeme si o názorech dotyčného myslet, co chceme, ale pššt! Neříkejte mu to! Respektujte ho! Zaslouží si to! Tak to vážně ne…
Je tudíž jasné, že očividně nejsem dostatečně osvícený a vyspělý člověk, ale opravdu nemám nejmenší chuť někoho, kdo s pěnou u pusy plácá naprosté nesmysly, respektovat jen proto, že MUSÍM nebo bych MĚL. Nemohli bychom místo toho zavést mnohem smysluplnější systém, kdy si lidé říkají upřímně, co si o sobě myslí, a respekt si musejí zasloužit? Nějak se nemůžu zbavit pocitu, že takový přístup je ve skutečnosti pro všechny zúčastněné mnohem přínosnější, než ohleduplně pokrytecký umělý respekt, vynucený pravidly, při němž se nikdo vlastně doopravdy nedozví, co si ten druhý myslí.
Mimochodem, říkal jsem už, že jsem arogantní hajzl? :)
Před pár dny se mi po spoustě let (strašné, jak to letí) poštěstilo podívat se znovu do Británie, byť jen velice krátce. Několik fotografií z výletů po místech, na která jsem se chtěl vrátit a dokázal jsem je do nacpaného rozvrhu vecpat.
Používá systém WordPress | Styl: Aeros 2.0 z TheBuckmaker.com
