Mám neblahý dojem, že žijeme ve zvláštní době. Pokud chcete po druhých jen to málo, co vám přijde naprosto samozřejmé – aby věci, do kterých se pouštějí, dělali svědomitě a nehodnotili svoje výsledky měřítkem ve stylu „ostatní to dělají taky tak, tak co“, ale naopak spíše „dělám to opravdu tak dobře, jak jen jsem schopen?“ (popř. „mám vůbec na to to dělat?“) – budete v lepším případě označováni za hnidopicha či perfekcionistu, v horším se vám budou posmívat či vás dokonce urážet.
Kdy sakra došlo k tomuhle posunu k oslavě a kultu neumětelství a průměrnosti? Denně kolem sebe i v médiích vídám spousty naprosto nezajímavých a v lepším případě průměrných lidí – v horším případě pak skutečně totálních neumětelů – kteří jsou zástupy nadšenců opěvováni jako mistři svého oboru, zatímco o těch skutečně dobrých skoro nikdo neví, případně jsou taktéž cílem posměšků. Opravdu chcete v takovém světě žít? Já rozhodně ne, jenže nějak nemám na vybranou.
Nebo je to pořád stejné, jako to vždycky bylo a bude, a problém je skutečně někde ve mně?
