Když tu byly v poslední době tak „úspěšné“ ;) hlubokomyslné příspěvky o nesmrtelnosti chrousta, tak ještě jeden.
Už pár dní vídám v záhlaví jednoho klubu větu, která mě na něm zaujala snad okamžitě, jakmile jsem do něj vešel poprvé. Přišla mi neuvěřitelně bizarní, ale říkal jsem si, že to nechám být (nakonec, v tom klubu je bizarních věcí víc než dost). Dneska ale shodou okolností přišla ona věta na přetřes, tak mi to nedalo a řekl jsem, co si o ní myslím (což jako obvykle vyvolalo nevoli, samozřejmě – klasika). Ta věta slouží jako pravidlo daného klubu a zní následovně:
Každý má právo na svůj názor a přesvědčení a každý, kdo chce diskutovat v tomto klubu, musí respektovat názor či přesvědčení druhého.
A mně to připadá padlé na hlavu. Je to samozřejmě patrně proto, že jsem „arogantní, sebestředný a netolerantní blb“, ale stejně…MUSÍ? Proč bych proboha MUSEL respektovat naprosto libovolný názor? Ano, každý jistě MÁ právo na svůj názor, ale MUSET ho respektovat? Proč mám respektovat názory, které mi například přijdou z nějakého důvodu naprosto úchylné nebo zcestné? To mi docela zavání politickou korektností (tedy přetvářkou) za každou cenu – budeme si o názorech dotyčného myslet, co chceme, ale pššt! Neříkejte mu to! Respektujte ho! Zaslouží si to! Tak to vážně ne…
Je tudíž jasné, že očividně nejsem dostatečně osvícený a vyspělý člověk, ale opravdu nemám nejmenší chuť někoho, kdo s pěnou u pusy plácá naprosté nesmysly, respektovat jen proto, že MUSÍM nebo bych MĚL. Nemohli bychom místo toho zavést mnohem smysluplnější systém, kdy si lidé říkají upřímně, co si o sobě myslí, a respekt si musejí zasloužit? Nějak se nemůžu zbavit pocitu, že takový přístup je ve skutečnosti pro všechny zúčastněné mnohem přínosnější, než ohleduplně pokrytecký umělý respekt, vynucený pravidly, při němž se nikdo vlastně doopravdy nedozví, co si ten druhý myslí.
Mimochodem, říkal jsem už, že jsem arogantní hajzl? :)
