Living at the edge of the world

Druhý Hobit je v podstatě úplně totéž, co první. V prvních dvou třetinách slušný, ale celkem roztahaný film s nepříjemně velkým kontrastem novozélandských exteriérů s papundeklovými kulisami a omalovánkovým CGI, který čas od času obsahuje pár facepalm okamžiků a pár zbytečně natahovaných a dost absurdních akčních scén. V poslední třetině se pak bohužel všechno definitivně mění ve stupidní akční videohru, která nemá se zdrojovým materiálem a jeho atmosférou už naprosto nic společného a jejím jediným smyslem se zdá být příležitost zdůvodnit divákům, proč si zaplatili za 3D projekci. O něco idiotštější je v tomhle díle konec – v prvním díle působil ještě jakž takž uspokojivě, ale tady mi to skutečně přišlo, jako kdyby někdo film najednou utnul, kde se to zrovna hodilo.

(číst dál…)

V jednom okouním klubu o HDR fotografii, respektive spíše o odstrašujících příkladech jejího použití, jsem narazil na následující video z Brna:

Brno hyperlapse

Abych se přiznal, jakkoliv se mi HDR obvykle spíše nelíbí (tedy v té nejobvykleji vídané, absurdně přehnané podobě), s umístěním tohohle videa mezi takové výtvory nesouhlasím. Je sice pravda, že bych u tohoto videa poněkud ubral saturaci jednotlivých snímků (zejména obloha to místy odnesla opravdu velmi nepěkně), ale jinak proti použití HDR v něm nemám žádné zásadnější výhrady. To už mě o něco víc irituje spíše skutečnost, že spousta záběrů v něm „padá“ doprava, že dost pokulhává jejich kompozice (záběr míří příliš nahoru) a především to, že je snad ve všech záběrech použitý ultraširokoúhlý objektiv s jeho velice specifickým zkreslením v rozích a také velmi výrazným sbíháním svislic, což jsou obojí věci, se kterými je myslím potřeba obzvlášť v záběrech architektury nakládat spíše velice uváženě, nikoliv z nich vytvořit dvouminutové video. Dvojnásob tehdy, pokud se záběry ve videu neustále nějak točí či jsou jinak dynamické, takže ono zkreslení ještě více vynikne.

No a pak tu máme jednu velice pozoruhodnou pozvánku, na kterou bylo linkováno taktéž v jednom klubu na Okounu:

Pozvánka na novoroční ohňostroj

Fotografii na této pozvánce považuji za odstrašující příklad toho, jak takové věci nedělat. Kácející se náhodný cvak ohňostroje bez jakýchkoliv náznaků kompozice či respektování základních pravidel fotografie, navíc pro jistotu přetažený jakýmsi vybledlým filtrem, to je opravdu tragédie. Na druhou stranu, kolínské logo, velmi sugestivně připomínající vztyčený prostředníček, se k tomu pravda naprosto dokonale hodí.

To je pro dnešek vše. Zase někdy.

(Tento post vznikl čistě na přání mého dlouholetého věrného fanouška pana Azathotha. Tak vytrvale naléhal, abych o zmíněných dvou věcech něco napsal na blog, že jsem nakonec zkrátka jeho přání musel vyhovět. Ostatně ani autor veskrze soukromého blogu nemůže své příznivce zcela ignorovat.)

Poslední dobou jsem to poněkud nezvládal, proto tu dnes máme hned dvě čísla časopisu Vynálezy a pokroky z roku 1912 současně.

(číst dál…)

S nedávným otevřením obchodního centra Šantovka, které vyrostlo na místě několik let zbouraného areálu bývalé továrny MILO Olomouc, se v Olomouci znovu rozbouřily diskuse kolem překvapivě kontroverzního projektu s pravda poměrně přihlouplým názvem „Šantovka tower“ – tedy plánů na výstavbu celkově již třetího olomouckého mrakodrapu, který by se měl nacházet v těsném sousedství obchodního centra Šantovka, potažmo tedy zcela nového nábřeží Mlýnského potoka a také nové tramvajové trati na Nové sady. Mrakodrap by měl vypadat nějak takto (poslední dvě vizualizace). Abych řekl pravdu, na rozdíl od obchodního centra samotného, ze kterého mám poněkud rozporuplné pocity, se mi Šantovka tower přinejmenším na těchto vizualizacích celkem dost líbí. Stejně jako se mi celkem dost líbí druhý olomoucký mrakodrap, BEA centrum, který stojí vzdušnou čarou jen pár stovek metrů od budoucí lokace plánovaného třetího. U tohoto mě vlastně dokonce celkem mrzí, že není ve zdejší rovinaté krajině vidět lépe – zejména za soumraku a úsvitu vypadá díky hře světla velice zajímavě. Nesnažím se ani trochu naznačovat, že rozumím architektuře, moje názory jsou čistě laické, stejně tak jsem si plně vědom toho, jak všechny tři olomoucké výškové budovy strhal například internetový architektonický expert Gebrian, jehož vkus je evidentně víceméně zcela opačný než můj (i když na nejstarší olomoucký mrakodrap, kterému se víceméně vysmál, také až tak bezvýhradně pozitivní názor nemám). Možná i proto mi tedy zmíněné protesty proti Šantovka tower přijdou poněkud hysterické.

(číst dál…)

S menším zpožděním tu máme další číslo časopisu Vynálezy a pokroky z roku 1912.

(číst dál…)

Velmi stručná „skororecenze“, protože na něco tak děsného je škoda plýtvat dalším časem.

Po všech těch nadšených recenzích a diskusích o realističnosti (které teď považuju za velmi pokročilý trolling, protože jediné další vysvětlení je, že se jejich autoři dočista pomátli) jsem očekával výjimečný zážitek. A skutečně se mi ho dostalo, jen trochu jiným způsobem.

(číst dál…)