Už delší dobu mě děsí informace o tom, jaké věci a jaká opatření se (zatím zejména v západnějších zemích, ale ona je to jen otázka času) zavádějí „v zájmu bezpečnosti“. Když občas čtu zážitky fotografů z Ameriky nebo Británie, běhá mi mráz po zádech (zahrnují pohrůžky žalobami za zcela nevinné fotografování veřejných prostranství, obvinění fotografů na školních sportovních zápasech či na plážích z fotografování dětské pornografie a podobně). Ostatně, viz nedávnou akci v Británii, nabádající lidi k tomu, aby upozorňovali na „podezřelé“ osoby s fotoaparáty v ruce. Z podobného soudku je i třeba nedávná informace o tom, že policie v některých státech možná získá pravomoc lidem bez udání důvodu prohlížet disky v noteboocích a další média, zda neobsahují „závadný“ obsah. I u nás se ale prosazují podobně nesmyslná nařízení – toho, že před pár lety z pražského metra zmizely odpadkové koše z důvodu bezpečnosti cestujících (aby do nich někdo nemohl hodit bombu), si asi všimla řada lidí, ale už delší dobu mám dojem, že se podobný trend rozmáhá i jinde – narazit na odpadkový koš i třeba na ulici je pro mě poslední dobou nějak stále obtížnější. Budu jen doufat, že to má jiný důvod než tenhle. Obecně mi ale připadá, že je společnost ovládána uměle vytvářeným pocitem strachu a ohrožení, na jehož základě pak mohou jistí lidé zavádět omezení, která by si dříve nikdo nedovolil ani navrhnout, a co je horší, zmanipulovaná veřejnost za to ještě vděčně poděkuje a bude mít radost, jak je myšleno na její bezpečí.
Na stejný případ jsem narazil i dnes – na amerických letištích se údajně začínají zavádět speciální scannery, umožňující dívat se lidem „pod šaty“. Pro zajištění bezpečnosti jsou údajně osobám rozmazány obličeje a scany se následně ihned mažou. Patrně to ale není zas tak úžasná technologie, jelikož expert z kalifornského institutu tvrdí, že „byste pravděpodobně nalezli velice běžné materiály, které by bylo možné použít k ukrytí zbraně tak, aby ji scanner neobjevil“. Přesto je ale charakteristické, že veřejnost, která se těmto kontrolám podrobuje, se domnívá, že „to působí trochu šíleně, ale v dnešní těžké době se s tím zkrátka musíme smířit“. A zástupce jednoho z letišť, kde je systém provozován, to komentuje podobně: „Většina cestujících si nemyslí, že by šlo o kdovíjak závažnou věc. Podle nich je to bezpečnostní opatření, které jsou ochotni podstoupit.“
Já nevím…skutečně lidem nepřijde divné a nepatřičné, že se něco takového zavádí, a tím spíš pokud se ví, že není až tak těžké to obejít? Skutečně se poslední dobou cítí všichni tak strašně ohroženi, že se tak snadno vzdávají svých osobních svobod? Se společností, která je takovýmto způsobem ovládána strachem, podle mého není něco tak docela v pořádku.
Buďte první, komu se článek líbí.
