To vás takhle jednoho dne něco znechutí natolik, že se o tom rozhodnete zcela spontánně napsat post na svůj blog. Máte svých stálých pár čtenářů, které relativně znáte a oni znají vás, takže napíšete něco, o čem jste si poměrně jisti, že pochopí a zvládnou a ať už budou nebo nebudou souhlasit, tak se o tom půjde alespoň nějak rozumně (v rámci možností) pobavit a třeba si vše líp ujasnit. Prostě další obyčejný blogpost, jakých už byly přinejmenším desítky a pravděpodobně ještě budou. Tentokrát snad jen na poněkud kontroverznější téma než obvykle. A když se druhý den vzbudíte, tak stejně jako montypythonovský Brian s překvapením zjistíte, že vám „za okny“ stojí rozvášněný dav tisíců lidí, ze všech sil buší na dveře a až nepříjemné množství lidí drží v rukou pochodně, vidle nebo aspoň prkna s hřebíky. Vítejte do moderního světa – právě jste poznali, jak vypadá v českých podmínkách takový menší „Slashdot efekt“ a z vás se alespoň krátce stala téměř „most wanted“ osoba českého internetu.
Národní tragédie!
08
2011
Děje se to s až alarmující pravidelností – dojde k nějakému neštěstí, které se týká celebritních (nebo rádobycelebritních) osob, a okamžitě se vyrojí plačky, které, ačkoliv dotyčné znaly tak maximálně z televize, začnou bědovat nad tím, jaká se stala strašlivá tragédie, jak je to hrozné a jak je to zdrtilo. To celé za vydatné pomoci českých, tedy bulvárních médií (jiná tu bohužel už dávno nemáme). V dnešní internetové době se národní smutek šíří rychlostí světla a zamořuje v neuvěřitelných dávkách každé místo, kam se hnete. Všude se někdo okázale dojímá a pláče, protože „to je přece taková tragédie, tak mladý a umřel!“ V reakci na to se pak objevují další, kterým to celé přijde nechutně přehnané a nezřídka silně pokrytecké a přichází druhá vlna, jejíž členové často nešetří sarkasmy a cizí jim není ani černý, nezřídka až morbidní humor (respektive v mnoha případech bohužel spíše velmi rozpačité pokusy o něj, to si přiznejme), který je zajímavý tím, že je pro většinu lidí naprosto přijatelný až do chvíle, než se týká něčeho, co považují za nedotknutelné právě oni.
S Operou nepočítáme
07
2011
Tak jsem zase úplně náhodou zabrousil na zive.cz a zase jsem tam při té příležitosti potkal odkaz na článek (tedy respektive spíš krátkou zprávu, jak se později ukázalo), týkající se Opery. Kliknul jsem tedy na něj a jako obvykle se nestačil divit.
Zive.cz píše, že „Budoucí verze Google Apps nepočítají s Operou„. Jak nadpis, tak i celá zpráva víceméně vyznívá ve smyslu „Google se rozhodl přestat Operu podporovat.“ Což je možná dojem, který nezasvěcený člověk z výroku Google o budoucí (ne)podpoře Opery získal.
Fukušima po dvou měsících
20
2011
Čas od času se mě poslední dobou někdo ptá, kdy napíšu nějaké pokračování o Fukušimě. Obvykle tazatele upozorňuji na to, že vlastně ani jeden z mých předchozích článků nebyl původní, že se jednalo o pouhé překlady, protože já sám se ke psaní článků o jaderných elektrárnách opravdu necítím dostatečně fundovaný. A protože pozornost médií a posléze i většiny ostatních se od Fukušimy velice záhy odvrátila, jakmile se „okoukaly“ termíny jako „jaderná katastrofa“ (ostatně, všimli jste si vůbec, jak pozoruhodně rychle vše utichlo?), neobjevují se k tématu ani žádné články, které bych považoval za vhodné přeložit. Tedy až do dneška (byť nejde tak docela o článek).
Zářící Novinky
30
2011
Novinky.cz informují o pozoruhodném nebeském úkazu: Na obloze ráno zazáří šest planet
Zřejmě začíná okurková sezóna (nakonec jaderná katastrofa už nikoho nezajímá a nic dostatečně senzačního a neokoukaného se ve světě momentálně neděje, tedy minimálně z pohledu našich bulvárních médií).
Shrneme si to: na obloze prý podle nadpisu dnes ráno zazáří šest planet. Pak to autor rozvádí dál: při dobré viditelnosti budeme „od dnešního rána“ moci vidět „spektakulární podívanou“: celkem devět těles Sluneční soustavy, z toho sedm pouhým okem (ještě se v tom orientujete?). Z oné šestice „zářících planet“ jsou ovšem pouhým okem viditelné jen čtyři a zbylé dvě budou mít do „záření“ hodně daleko, obzvlášť těsně před úsvitem. A aby to autorovi dalo slibovaných devět těles Sluneční soustavy – protože čím víc těles, tím víc odborník – tak do toho kreativně započítal i Měsíc, Zemi samotnou a Slunce. Technicky vzato to není špatně, tělesa Sluneční soustavy to jsou, ale připadá mi to silně slabomyslné, minimálně v případě Země a Slunce, nemluvě o tom, že při započtení i Slunce uvedená tělesa rozhodně v žádnou chvíli neuvidíme na obloze všechna současně, protože většinu ostatních pochopitelně spolehlivě přesvítí. Slunce autorovi v tom článku vůbec dělá dost neplechu, protože se tu o Venuši zmiňuje jako o nejjasnějším objektu na obloze, což ale při zahrnutí Měsíce a Slunce samozřejmě není pravda.
Pak se v článku dozvíme i to, že „šest planet“ nezazáří jen dneska ráno, jak by se zdálo z nadpisu, ale celý květen, takže autor článku sám sebe usvědčuje ze lži v nadpisu, respektive z toho, že v něm naznačuje jedinečnost události dnešního rána, která se ale zdaleka nekoná. Ostatně to, že na obloze „zazáří šest planet“, taky není tak výjimečnou událostí, jak se nadpis snaží naznačovat, to se děje každou chvíli. Nemluvě o tom, že v průběhu května se najdou k pozorování dle mého názoru zajímavější konstelace planet/těles než zrovna dnešní (např. kolem 9.-10. května, ale nejen), a že rozhodně nejde o něco, co navzdory přesvědčení autora opravdu nezačíná právě a jedině zrovna dnes ráno, protože tak náhlé zdánlivé pohyby planet po obloze opravdu nejsou – takže zrovna včerejší uskupení bylo na pohled možná i zajímavější než to dnešní.
Finální nesouvislé a nesmyslné blábolení o 2012 a řazení planet na obloze, které „příští rok nenastane“ (zřejmě tedy dojde k dočasnému zrušení ekliptiky) raději už ani nekomentuju.
Edit: Pravda, jak mi bylo připomenuto, možná by za zmínku stál i doprovodný obrázek, na kterém je údajně „Země v pohledu od Marsu“. Ano, takhle nějak by Země z Marsu skutečně vypadala – v případě, že by se Mars přesunul někam k oběžné dráze Měsíce, tzn. místo obvyklých desítek až stovek milionů kilometrů (vzdálenost Země-Mars se mění v rozpětí nějakých 55 – 250 milionů kilometrů) by od sebe obě tělesa byla najednou vzdálena jen stovky tisíc kilometrů (k Měsíci to máme zhruba 360 tisíc km). Jak vypadá Země z Marsu ve skutečnosti se můžete podívat třeba tady.
Mediální presumpce viny v praxi
26
2011
Od japonské elektrárny (kde se situace beztak nijak významně nemění – byť je pravda, že vliv na okolní prostředí se s postupem času skutečně zhoršuje, ale to asi nikoho příliš nešokuje – a média o ní dál informují velmi svérázně) se letmo přesuneme k nám domů. Kauza Anička šla z valné části mimo mne, prostě mě nezajímala (stejně jako většina domácích „zpráv“). Dnes ale Filip Rožánek vydal velice obsáhlý souhrn toho, jak v médiích celá věc probíhala od začátku až do současného stavu, který rozhodně stojí za přečtení a za takovouto samostatnou zmínku:
Případ Anička: O vině a trestu rozhodla média
Nehodlám se vyjadřovat k tomu, jestli dotyčný vinný byl nebo nebyl. Ono na tom v tomhle ohledu příliš nezáleží – média v tom totiž evidentně měla po vzoru soudce Lynche naprosto jasno. Nevím, jak osamocený v tom jsem, ale mně je při pomyšlení, že se možná jednalo o zcela nevinného člověka, kterého „uštvala“ mediální honba za senzacemi, aniž by mu byla vina prokázána spravedlivým soudem, z celé té situace mnohem hůř než z nějakých veskrze neškodných morbidních vtípků Davida Grudla, nad kterými se svorně se slzou v oku a pochodněmi v rukou pohoršuje většina internetu. Protože pokud snad skutečně nevinný byl, tak mu oprátku, která ukončila jeho život, kolem krku uvázali a pečlivě utáhli právě zástupci našich úžasných médií. A v takovém případě si nikdo z nás nemůže být jistý, že nebude zítra nevědomky zatažen do nějaké mediální aféry, která ho třeba nakonec taktéž dožene až k sebevraždě. To opravdu není hezká představa…
A korunu tomu všemu samozřejmě nasazuje např. bývalá ministryně spravedlnosti (slušná ironie), jež veřejně prohlašuje věci jako „vítám, že Otakar T. zemřel a doufám, že existuje peklo“… Dokonalá ukázka nestrannosti a nezaujatosti českého právního systému.
