Living at the edge of the world

V uplynulých dnech jsem konečně radikálně upgradoval počítač a při té příležitosti jsem testoval i 64bitovou Vistu. Zajímal mě samozřejmě hlavně herní výkon (prakticky na nic jiného Windows beztak nepoužívám), takže jsem ho otestoval na demoverzi Crysis, která je pro to ideální, protože obsahuje jak 32bitové, tak 64bitové nativní klienty. Nakonec jsem samozřejmě otestoval i klasická XP SP2. Nejde patrně o test v pravém slova smyslu – vyrobil jsem si zkrátka save, ve kterém jsem stál tak, abych před sebou měl poměrně bohatý, nicméně víceméně statický výhled (samozřejmě až na kývající se stromy, plynoucí mraky a podobně), a po jeho natažení počkal, až se framerate dostatečně usadí na stálé hodnotě, kterou jsem poté opsal. Správný postup by patrně byl vytvořit si nějaké timedemo a měřit jak průměrné fps, tak minimum. Při hraní jsem ale nezaregistroval, že by se fps v některém z režimů propadaly nějak výrazněji – víceméně to vždy bylo adekvátní tomu, na jaké hodnotě se začínalo. Nastavení detailů a hry jako takové bylo pochopitelně totožné (1680×1050, bez AA, High detaily). Sestava s AMD X2 4400+EE, 4GB RAM, Radeon HD3870 s aktuálními drivery (8.2), Audigy 2 v případě Visty s novými X-fi drivery a tzv. „vista support packem“, jinak s posledními oficiálními. Crysis se ve Vistě spouští standardně v DX10 režimu, ale pomocí switche je možné vynutit DX9, tedy shodný, jako v XP. FPS měřeny programem Fraps, nastaveným tak, aby hodnotu fps aktualizoval pouze jednou za sekundu. Výsledky:

Vista 64, DirectX 10, 32bit – 25fps
Vista 64, DirectX 10, 64bit – 23fps
Vista 64, DirectX 9, 32bit – 26fps
Vista 64, DirectX 9, 64bit – 30fps
XP SP2, DirectX 9, 32bit – 31fps
XP x64 SP1, DirectX 9, 32bit – 31fps
XP x64 SP1, DirectX 9, 64bit – 31fps

Je tedy vidět, že XP zkrátka stále vede. 64bitová Vista jim ale s nativním 64bitovým klientem v DX9 režimu šlape na paty a osobně bych tu nepatrnou ztrátu výkonu klidně oželel (nezanedbatelnou náplastí by bylo dalších cca. 800MB paměti, dostupných 64bitovému systému)- bohužel, jen málo her má nativní 64bitové verze a ztráta 5fps z 31 už není zase až tak zanedbatelná. Je zajímavé, že v DX9 režimu je Crysis v 64bitech svižnější než ve 32, ale v DX10 režimu je tomu právě naopak (což je překvapivé). V XP x64 přitom mezi 32bitovým a 64bitovým klientem není výkonově žádný rozdíl (byť naprosto nepodloženě bych řekl, že ten 64bitový měl ze všech testovaných kombinací nejvyšší průměrný framerate). Každopádně je pravděpodobné, že jsem v XP patrně narazil na omezení, dané grafickou kartou, nikoliv procesorem (možná příležitostně ověřím přetaktováním).

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Už před časem jsem se zmiňoval o tom, že jsem si pořídil nový monitor. Konečně jsem po dlouhém váhání a odkládání investoval do LCD monitoru (a je pravda, že mě k tomu dohnala jistým způsobem i starost o zrak, protože jsem začínal pozorovat jisté problémy, o kterých vím, že jsem jimi na LCD v práci netrpěl). Výsledkem onoho výběru byl nakonec 22″ (tedy téměř, přesněji 21.6″) Samsung 223BW. Mimochodem, pokud byste informace o tomto monitoru hledali na internetu, pak je pod označením 223BW k dispozici jen v několika málo zemích. V ostatních (a zejména v Americe) je z mně nepochopitelného důvodu označován jako 216BW. Je to matoucí i z toho důvodu, že by se mohlo zdát, že navazuje na model 215T, což ovšem není pravda – 215T má kvalitnější PVA panel, 216BW je stále jen TN+film.

(číst dál…)

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Hru Portal vyvíjela firma Valve relativně v tichosti a moc se toho o ní nevědělo. Informace se v zásadě omezovaly jen na to, že půjde o spíše logicky zaměřenou hru, ve které jsou základním prostředkem pro řešení portály, které hráč může vytvářet prakticky kdekoliv. Technologie portálů byla do Source enginu přidána až kvůli této hře a náznaky nasvědčovaly tomu, že bude časem využita i v samotném Half-life. Portály se sice už v několika hrách objevily (nejznámější hrou, obsahující portály, je asi Prey, ačkoliv tam je hráč nemohl sám generovat), ale zpracování, které si zvolili ve Valve, bylo rozhodně mnohem lákavější už z náznaků.

(číst dál…)

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

V první řadě jednu poznámku – tohle nebude recenze v klasickém smyslu. Těch si je možné přečíst všude stovky. Spíš bych tu rád zmínil, co mě zaujalo a hlavně co mě nezaujalo – to je totiž něco, co se v extatických recenzích málokdy zmiňuje. Současně upozorňuju, že budu psát z pohledu někoho, kdo hru dohrál. Proto se v textu budou nutně vyskytovat spoilery, ačkoliv se budu snažit o to, aby byly napsané co nejméně konkrétně (a případně i trochu zamlžím skutečnost, aby spoiler netloukl do očí). Pokud bude třeba zmínit nějaký spoiler opravdu natvrdo, napíšu ho bíle.

(číst dál…)

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

Báječná japonská míchanice comicsové zábavy se seriozně pojatou detektivkou, okořeněná patřičnou dávkou bizarnosti a dochucena několika morálními dilematy o sešitu, do kterého stačí zapsat něčí jméno (samozřejmě za jistých podmínek) a dotyčný následně zemře. Geniální padouch, který ale svým způsobem není vlastně tak docela padouch, stojí proti neméně geniálnímu (ostatně, ve světě, ve kterém se film odehrává, je tento považován za tři nejlepší detektivy na světě :) ), ale i nemálo excentrickému (ostatně, ve světě, ve kterém se film odehrává, je tento považován za tři nejlepší detektivy na světě :) ) detektivovi a navzájem se snaží toho druhého přelstít co nejrafinovanějším plánem. Výtečně zahrané (zejména oba hlavní protagonisté jsou úžasní), efekty na úrovni. Velice „japonská“ záležitost, která je ale na druhou stranu IMHO Evropanovi přístupná podstatně víc než jiné asijské filmové bizarnosti. Ačkoliv je celková stopáž obou dílů přes čtyři a půl hodiny, nemám dojem, že bych se během té doby jedinou chvilku nudil. Snad ještě dodám, že bych tenhle film opravdu nechtěl vidět jinak než v původním japonském znění. Nihongo ga wakarimasen, dlužno dodat ;)

95 % (5 % dolů za občasnou překombinovanost některých událostí)

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit

V posledních pár dnech jsem si zase občas hrál s Windows Vista. To mělo za následek, že jsem narazil na starý problém – ovládání hlasitosti. Zvykl jsem si na jeho ovládání z klávesnice a dá se říct, že ho už víceméně vyžaduji. Moje stávající klávesnice ale i přes své jiné klady nemá tlačítka pro změnu hlasitosti, má pouze Mute, což je málo. V Linuxu s tím není žádný problém, prostě jsem si funkce tlačítek předefinoval. V XP je to v případě USB klávesnice složitější, ale osvědčila se mi utilitka Active Keys, která to umí i s USB klávesnicemi. Ve Vistě ovšem Active Keys negungují – respektive fungují, ale ne zcela spolehlivě a hlavně je tu jeden velký problém. Vista zavedla ovládání hlasitosti pro jednotlivé aplikace. A Active Keys proto nemění celkovou hlasitost v systému, ale právě a pouze hlasitost výstupu aplikace Active Keys, což je jaksi dost k ničemu. Hledal jsem proto alternativu pro Windows Vista. A narazil jsem na zajímavou utilitu.

(číst dál…)

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit