Living at the edge of the world

Vyjadřovat se k úrovni médií, zejména těch českých, je skoro ztráta času. Seriozní zpravodajství a skutečná novinařina už se dnes v podstatě vůbec nepěstují, vyšly z módy. Dneska zpravodajství vládne bulvár – co nejvíce skandálů, co nejbouřlivější diskuse rozhořčených komentujících (byť paradoxně některé bulváry u nás v poslední době přistoupily ke kroku, který je v zahraničí obvykle naopak spíše výsadou serioznějších serverů – vypnuly čtenářskou diskusní žumpu pod články, zatímco naše „nejdůvěryhodnější“ servery se mohou u článků pochlubit primitivním chlívem, ze kterého se jednomu chce mnohdy zvracet). Ostatně jsem přesvědčen, že v nemalé míře za vymizení poctivé novinařiny může právě internet a elektronické publikování. V minulosti si bylo třeba dávat větší pozor – jakmile jste něco vytiskli na papír a pustili do oběhu, už to nešlo vzít zpátky. Na internetu stačí stisknout jedno tlačítko v redakčním systému a bez jakýchkoliv stop můžete klidně přepsat celý článek. Nemusíte nikomu nic vysvětlovat, za nic se omlouvat. Když jde o opravu nějaké triviální chyby, mávnete nad tím rukou nebo se flegmaticky pousmějete novinářské stupiditě. Horší ale je, že se prostřednictvím mizerné novinařiny dá velice zdatně vědomě i nevědomky manipulovat veřejným míněním a v podstatě tak psát vlastní verze událostí. V posledním týdnu se takové zásadnější události staly hned dvě, o kterých se chci/musím zmínit. A protože těch méně závažných je v médiích neustále k dispozici více než dost, přihodím i jednu takovou.

(číst dál…)

Už před lety jsem dával na YouTube živou kytarovou verzi skladby ze hry Monty on the Run od Roba Hubbarda, kterou jsem kdysi hrál naživo na Bytefestu 2005. Měl jsem tehdy v plánu pokračovat a uploadovat i zbylé dvě bytefestové skladby, ale z nějakého důvodu (který si už nepamatuji) jsem se k tomu nedostal a vše zůstalo ve fázi plánování. Teď jsem se k nim po letech vrátil a svůj plán uskutečnil. Takže tady jsou Commando (mimochodem už roky moje vyzvánění na mobilu – není nad to mít jako vyzvánění vlastní nahrávku ;) ) a Warhawk, taktéž původně od Roba Hubbarda, taktéž v aranžmá, inspirovaném (se svolením) verzemi od skupiny Press Play on Tape (která se mimochodem za pár dní chystá vydat další CD).

(číst dál…)

Vyplnila jsem si konečně jeden malý sen a navštívila Jeseníky ze vzduchu. And all I got were these lousy videos. A teda splněná navigační úloha.
Něco málo o létání, kinetóze a moravském zeměpisu.
(číst dál…)

Možná jste to už zaregistrovali, možná ne – právě dnes uplynulo 30 let ode dne, kdy se na trh dostal patrně nejlepší počítač, jaký kdy vzniknul a zřejmě i kdy vznikne: Sinclair ZX Spectrum. Víceméně nahrazoval přelomový Sinclair ZX 81, který se začal prodávat v březnu 1981 (a to buď zkompletovaný, nebo jako stavebnice) a kterého se celkem prodalo přes 1.5 milionu kusů. ZX Spectrum, jeho vylepšený nástupce, přišel na trh 23. dubna 1982 a nabízel například jemnější grafický režim s památnými „atributy“ 8×8 bodů (Spectrum mělo rozlišení 256×192 bodů a umělo celkem 15 barev, ZX 81 podporoval pouze monochromatickou pseudografiku v rozlišení 64×48 bodů), lepší klávesnici (jakkoliv z dnešního pohledu působí dost zoufale a vysloužila mu u nás klasickou přezdívku „gumák“) nebo výrazně rozšířenou paměť (z 1kB na 16kB nebo 48kB, přičemž 16kB model byl k vidění mnohem méně). Jakkoliv byl už ZX 81 velice úspěšný, ZX Spectrum ho překonalo – prodalo se ho (v různých variacích) přes 5 milionů kusů, do kterých ovšem není počítán bezpočet oficiálních i neoficiálních klonů (mezi něž patřily třeba i u nás velmi rozšířené produkty družstva Didaktik Skalica).

(číst dál…)

Velice často v souvislosti s fotografiemi a fotoaparáty přijde řeč na „věrnost“ nebo „reálnost“ fotografií. Zejména v poslední době je s rozvojem digitální fotografie tohle téma velice oblíbené. Každou chvíli někdo řeší, zda ta či ona fotka vypadá reálně nebo ne. V minulosti už jsem se k tomuhle tématu chtěl několikrát vyjádřit, ale příliš jsem se do toho, stejně jako v případě jiných fotografických témat, nehnal, protože se zkrátka nepovažuji za někoho, kdo by se měl k fotografování kdovíjak vyjadřovat (jakkoliv se mě mnozí „serioznější“ fotopisálci snaží svými výplody vytrvale přesvědčovat o opaku). V poslední době jsem opět narazil na několik podobných zmínek a tentokrát mi to už zkrátka nedá.

(číst dál…)

Z časopisu Vynálezy a pokroky z let 1912-1913 jsem tu už kdysi pár obrázků linkoval. Jelikož je ale v těchto dnech příšerná zkáza Titanicu v čerstvé naší paměti, nebylo by od věci udělat si živou představu o tom, jak se s nástrahami zaoceánské paroplavby vypořádávají stavitelé dalších lodí takto obrovské velikosti. Konkrétně tedy nedávno na moře spuštěné parolodě Imperator, budované v loděnicích světoznámé strojírny Vulcan v Hamburku.

Imperator, největší paroloď světa

Vydáno 20. září 1912.

Mimochodem, mám už delší dobu v plánu od září postovat pravidelné měsíční příspěvky v cyklu „Před sto lety“ vždy s kompletním odpovídajícím číslem zmíněného časopisu.