Přemýšlel jsem, jak bych co nejstručněji a současně nejvýstižněji vyjádřil své dojmy z finále seriálu Lost a z toho, jaký mám teď zpětně ze sledování všech šesti sezón pocit. A pak jsem si vzpomněl na jednu ilustraci k výtečnému příspěvku Davida Thorna. Tak jsem si ji trochu tématicky přizpůsobil…
Letmé nespoilerové zhodnocení dojmů z finále sezón či seriálů z poslední doby. FlashForward doplním po jeho odvysílání za několik dní (ale s ohledem na to, že seriál byl zrušen, je to už stejně skoro jedno).
Když jsem včera na Twitteru poté, co jsem se všude po internetu i v reálu musel probírat stohy hokejových komentářů, poslal „jásající hokejový národ“ někam (pravda, poněkud nevybíravě, leč přesto stále ne sprostě), dočkal jsem se urážek a pro několik osob to evidentně stačilo jako důvod k tomu, aby mě na Twitteru přestali sledovat. Chybět mi rozhodně nebudou (ostatně, co je to za nesmyslný závod o počet followerů/přátel/whatever, který na sociálních sítích běžně probíhá? Copak to číslo něco znamená?), ale stejně.
Když jsme dnes večer cestou domů z nákupu v nedaleké hospůdce kupovali grilovanou makrelu, bodrý prodavač nám jen tak mimochodem sdělil, že v hokeji vedeme 1:0. Evidentně předpokládal, že to každého zajímá.
Po delší době jsem si zase v uplynulých dnech průběžně trochu hrál se vzhledem svého systému a dospěl jsem k něčemu, co se mi poměrně hodně líbí. Barvy a desktop téma jsou vlastní s využitím možností stylu QtCurve a s jistou inspirací v aktuálním stylu distribuce Ubuntu zvaném New Wave. Tapeta je zcela vlastní práce. Ikony Buuf Deuce, primární font je Prelude (font z WebOS firmy Palm).
Prázdný desktop:
S panely a okny:
Font Prelude se mi vážně hodně líbí, takže ho používám i v browseru jako defaultní sans serif a i v menu:
A jeden GTK dialog:
Edit: A jeden bonusový skorolinuxový ;)
Dvouhodinová Burtonova vizuální masturbace, která přes velkohubá prohlášení režiséra působí snad ještě nesouroději než knižní předlohy (kterou mám hodně rád, to přiznávám na rovinu). Je to celé poměrně dost ujeté, což by se u filmové verze Alenky dalo čekat, ale bohužel je to ujeté úplně jiným stylem než knihy a zatímco jejich ujetost mi přijde zábavná, ujetost filmu mi byla spíše nepříjemná. Snaha slepit to všechno dohromady nějakým příběhem totálně selhává, stejně jako vychází úplně naprázdno posunutí děje do doby, kdy je Alenka dospělá. Jako série animovaných scének s Burtonovou stylizací to vcelku funguje, i když jsem měl až nepříjemně často pocit, že tu sleduji další díl Shreka, tu Pána prstenů a pak zase Avatara, jako skutečný, ucelený film to prostě nefunguje ani omylem. Tohle se IMO Burtonovi vážně nepovedlo. Chápu, že zfilmovat Alenku je skoro nemožné a že ji patrně každý vnímá dost jinak, ale… Kdyby to alespoň nemělo dvě hodiny. K čemu tomu filmu taková stopáž je? Všechno, co se tam odehraje, by se dalo zkrátit na polovinu a nic by nechybělo.
50 % (s odřenýma ušima)
Velmi stručně o tomhle bizarním filmu. Text asi obsahuje jisté spoilery, byť jsem se snažil psát pokud možno nekonkrétně.
Používá systém WordPress | Styl: Aeros 2.0 z TheBuckmaker.com
