Na Twitteru se dnes strhla taková menší smršť poté, co vyšlo najevo, že Vodafone nabízí pro náš specifický trh nedotovaný iPhone o takřka dva tisíce korun dražší než oficiální český Apple Store.
Viz několik příkladů níže. Všimněte si, že zpočátku o tom pracovnice PR oddělení, které mají Twitter na starosti, zřejmě ani nevěděly. (Edit 26.10. – viz poznámka na konci textu). Rozhovory jsou řazeny víceméně chronologicky:
Obchodní politiky jeho firmy mi mnohdy vadily a vadí mi stále. Její výrobky mě v mnoha ohledech oslovily méně než jejich nadšené příznivce (ale na druhou stranu více, než se povedlo spoustě těch konkurenčních). Mnohdy jsem se rozčiloval nad tím, že jako onen jím citovaný velký umělec jeho firma prostě něco někde ukradla a pak to vydávala za svou revoluční inovaci, jaké se nic nevyrovná, nebo kroutil hlavou nad bizarními patentovými spory. A mnohdy jsem si z něj či jeho firmy dělal zcela nepokrytě legraci.
Ale žádná ze jmenovaných skutečností nemění nic na tom, že jsem ho současně považoval (a pochopitelně nadále považuji) za jednoho z nejvýznamnějších lidí moderní historie, za člověka, který dokázal fascinujícím způsobem odhadnout potřeby svých zákazníků a také za geniálního obchodníka, který vás několika slovy dokázal skálopevně přesvědčit o tom, že právě jeho výrobky jsou ty nejlepší na světě a musíte je mít i v případě, že vás do té doby příliš nezajímaly. Netuším, jak by bez něj vypadaly v současné době operační systémy, počítače, telefony či audiopřehrávače. Nemám nejmenší tušení, zda a jak by vypadaly filmy od Pixaru (při jehož vzniku sehrál zásadní roli, pokud to někdo nevěděl, a až do doby, než byl Pixar odkoupen společností Disney, byl jeho CEO). Nevím, jak by dnes vypadaly mobilní telefony a zda a jak by vypadal Android. Vím jenom jedno – vypadaly by zcela určitě docela jinak. Možná líp, možná hůř, ale zkrátka jinak. A epitaf ve smyslu „bez něj by náš svět vypadal jinak“ je ve svých důsledcích mnohem významnější, než by se ze zdánlivé triviálnosti takového výroku mohlo zdát.
R.I.P.
Edit: Pixy skvělým způsobem shrnul, kdo že to ten Steve Jobs vlastně byl a čím byl výjimečný. Jeden z nejlepších textů na tohle téma, který jsem dnes četl.
To vás takhle jednoho dne něco znechutí natolik, že se o tom rozhodnete zcela spontánně napsat post na svůj blog. Máte svých stálých pár čtenářů, které relativně znáte a oni znají vás, takže napíšete něco, o čem jste si poměrně jisti, že pochopí a zvládnou a ať už budou nebo nebudou souhlasit, tak se o tom půjde alespoň nějak rozumně (v rámci možností) pobavit a třeba si vše líp ujasnit. Prostě další obyčejný blogpost, jakých už byly přinejmenším desítky a pravděpodobně ještě budou. Tentokrát snad jen na poněkud kontroverznější téma než obvykle. A když se druhý den vzbudíte, tak stejně jako montypythonovský Brian s překvapením zjistíte, že vám „za okny“ stojí rozvášněný dav tisíců lidí, ze všech sil buší na dveře a až nepříjemné množství lidí drží v rukou pochodně, vidle nebo aspoň prkna s hřebíky. Vítejte do moderního světa – právě jste poznali, jak vypadá v českých podmínkách takový menší „Slashdot efekt“ a z vás se alespoň krátce stala téměř „most wanted“ osoba českého internetu.
Čas od času se mě poslední dobou někdo ptá, kdy napíšu nějaké pokračování o Fukušimě. Obvykle tazatele upozorňuji na to, že vlastně ani jeden z mých předchozích článků nebyl původní, že se jednalo o pouhé překlady, protože já sám se ke psaní článků o jaderných elektrárnách opravdu necítím dostatečně fundovaný. A protože pozornost médií a posléze i většiny ostatních se od Fukušimy velice záhy odvrátila, jakmile se „okoukaly“ termíny jako „jaderná katastrofa“ (ostatně, všimli jste si vůbec, jak pozoruhodně rychle vše utichlo?), neobjevují se k tématu ani žádné články, které bych považoval za vhodné přeložit. Tedy až do dneška (byť nejde tak docela o článek).
Dnes jsem v souvislosti s kauzou, kdy Facebook zablokoval účet uživatele, který vyzýval k tomu, aby si ostatní změnili profilovou fotografii na fotografii kreslené postavy ze svého dětství (pokud jste na FB, jistě jste to zaregistrovali), narazil na zajímavou věc. Celá řada uživatelů Facebooku jistě někdy slyšela informaci o tom, že na své profilové fotce musí být přímo oni, jinak porušují podmínky Facebooku a FB jim může účet kdykoliv zablokovat. Dost možná jste to slyšeli i vy. Dost možná přímo ode mne. Mluví o tom řada lidí. Daniel Dočekal, táta internetu a známý „odborník na Facebook“ (uvozovky tu nemají naznačovat ironii) o tom dokonce psal ve svém článku o podmínkách užívání FB:
Zde je mimochodem dobré vědět, že mezi „pravdivé informace“ se počítá i profilová fotografie – tedy to, že by to měla být skutečně vaše fotografie. Nikoliv fotografie z fotobanky, nikoliv fotografie náhodně nalezená na Internetu. A už vůbec ne nějaká kresba či ilustrace.
Určitě to tedy musí být pravda, ne? Přesně takhle jsem uvažoval i já (tedy ne kvůli tomu, že to napsal D. Dočekal, ale protože to zmiňovali všichni po celém netu). Je to ale skutečně pravda?
Nehodlám fušovat do řemesla foodblogům či recenzentům restaurací, nemám na to ani náhodou kvalifikaci, ale nedá mi, abych se tu nezmínil o mém aktuálním velice nepříjemném zážitku ve jmenované restauraci.
Používá systém WordPress | Styl: Aeros 2.0 z TheBuckmaker.com
