Living at the edge of the world

Rád bych tímto příspěvkem připomenul a pozval návštěvníky tohohle blogu na nadcházející letošní Trpaslicon 2009, který se koná od pátku, tedy 27.2., do neděle 1.3. 2009 opět v chodovské škole Květnového vítězství 1554 v Praze (byť letos nastanou jisté změny, takže se například, jak se zdá, bude vcházet jinudy než v minulých letech). Tedy, přinejmenším zvu takové návštěvníky tohohle blogu, kteří dovedou vydržet alespoň dva večery po sobě bez alkoholu, ať už přímo na místě (kde je ostatně požívání zakázáno), nebo někde za bukem, a excesů s ním spojených (ty, kteří to nevydrží, naopak velmi upřímně nezvu – ušetřete a běžte někam jinam). Ale předpokládám, že dotyční to tu stejně patrně nečtou.

Malý pokus o nalákání na moje seznámení s Alim G (zdráhám se tomu říkat přednáška), o které se budu pokoušet v sobotu po poledni. Samozřejmě nejde o to nejlepší, co může Ali G nabídnout, to si pochopitelně šetřím na Trpaslicon. V pátek pak mám dnes již tradiční přednášku o seriálech, což bude bezpochyby velice zajímavé, protože například ještě v tuhle chvíli nemám vůbec jasno v tom, o kterých seriálech vlastně budu mluvit :)

Mimochodem, výše linkovanou ukázku kvalitního britského humoru věnuji osazenstvu klubu Festival fantazie na Lopuchu, jmenovitě identitě xila (já vím, tak hodnotný britský humor jako v Mechanickém pomeranči nebo v Přátelích to sice není, ale snad ji pobaví alespoň Ali G) a inženýru Pravdovi, který je podle příspěvků ve zmíněném klubu stejným vstřícným, sebekritickým a skromným člověkem, jakého si pamatuji, a má organizaci Festivalu fantazie jakožto nejúžasnější a nejdokonalejší akce v této Galaxii a přilehlém okolí stále pevně ve svých rukou (a dokonce svým „podřízeným“ nařizuje povinně navštěvovat jiné cony a tapetovat tam letáky na FF), takže nehrozí, že bych se tam snad v nejbližší době přece jen rozhodl po letech podívat.

0 people like this.

Líbí se mi 

Uložit/Sdílet:

Jak teď letmým pohledem koukám na Steam, je na něm aktuálně dostupný indie balíček, obsahující hry Eets, Gravitron 2, I-Fluid, Multiwinia a Trials 2 SE, to všechno za 10 euro (což je jinak cena každé z těch her zvlášť, kromě Gravitronu). Hrál jsem tři z oněch her a přinejmenším dvě (I-Fluid a Trials 2 SE) doporučuji velmi, Multiwinii pak taktéž poměrně hodně (nadšený z ní jsem méně jen proto, že to zkrátka nebyla hra pro mě). Ostatně, o všech třech jsem se tu zmiňoval v minulosti.

A když jsem u těch nezávislých her na Steamu, pak bych rád doporučil ještě další dvě.

(Celý příspěvek…)

0 people like this.

Líbí se mi 

Uložit/Sdílet:

Jeden z příspěvků, které se už dlouho chystám napsat, ale stále jsem se k tomu nějak nemohl dostat. Tak tedy napravuji „dluh“.

(Celý příspěvek…)

1 people like this.

Líbí se mi 

Uložit/Sdílet:

Asi jste si všimli, že jsem po dlouhé době změnil podobu tohoto blogu (tedy alespoň doufám, že jsem se v těch všemožných pluginech, umožňujících testování jiného vzhledu, než mají řadoví návštěvníci, nakonec dočista neztratil, a nejsem stále jediný, kdo nový vzhled vidí ;) ). V rámci těchto změn jsem i proto, že jsem se nechtěl defintivně rozloučit se starým vzhledem, který má pro mě za tu dobu už i jistou sentimentální hodnotu, zavedl možnost měnit si vzhled tohoto blogu přímo z pravého panelu. Volba se nachází takřka úplně dole a zahrnuje možnost nového vzhledu, nového vzhledu bez většiny průhledných prvků a starého vzhledu. Ponechání volby nového vzhledu bez průhlednosti jsem dlouho zvažoval – víceméně je totiž určen jen pro uživatele Internet Exploreru 7 a vyšších, jejichž „prohlížeč“ ještě ani v roce 2009 příliš nezvládá průhledné PNG obrázky a výsledkem je, že se po stránce takřka nedá scrollovat (no, jde to, ale není to zrovna nejsvižnější). Přemýšlel jsem, že bych v tom uživatele IE nechal, ale pak jsem si řekl, že udělám vstřícné gesto, a vyrobil variantu bez průhlednosti, která je v IE výrazně použitelnější. IE 6 a nižší pochopitelně průhlednost nepodporují vůbec, takže v nich vypadají tyhle stránky trochu jinak tak jako tak.
Dělal jsem po ostrém nasazení do provozu v nové šabloně několik změn, které jsem zatím do té bez průhlednosti „nepřeklopil“ – udělám příležitostně. Obecně se hodlám v budoucnu zabývat primárně tou novou s průhledností, zbylými dvěma jen okrajově. Pokud byste je někdo používal a něco by v nich přestalo fungovat nebo vypadalo divně, dejte mi vědět, možná s tím něco zkusím udělat.
Mimochodem, pokud si změníte vzhled, ukládá se tato volba, pokud jsem to vysledoval správně, do cookie, a browser by si ji tedy měl pamatovat, dokud cookies nepromažete.
A konečně – bylo mi řečeno, že není příliš intuitivní přístup ke komentářům. Takže jen pro jistotu – „ouško“ s číslem pod „ouškem“ s datem příspěvku oznamuje počet komentářů u daného příspěvku a kliknutím na něj se přesunete přímo na komentáře (které jsou samozřejmě přístupné i tak, že si příspěvek rozkliknete kliknutím na jeho nadpis a sjedete až dolů, nebo kliknete na některý z posledních komentářů, zobrazovaný v panelu vpravo).

Vlastně ještě jedna novinka tu je – jelikož čas od času chci napsat příspěvek, přístupný nebo dokonce cílený na anglicky hovořící svět, a připadá mi hloupé míchat je sem mezi české nebo psát dvojjazyčné jako v minulosti, zprovoznil jsem si anglickou mutaci svého blogu. Jeden aktuální příspěvek tam už je, vbrzku přibude další (ten o překladech od Electronic Arts, část už ho mám napsanou), ale jinak asi frekvence přibývání tamních příspěvků nebude příliš vysoká. Odkaz na anglický blog přibyl i vpravo v panelu v sekci mých osobních odkazů.

0 people like this.

Líbí se mi 

Uložit/Sdílet:

V poslední době jsem měl tu smůlu, že se mi opět dostaly do ruky dvě hry, které obsahovaly lokalizaci. Vyhýbám se lokalizovanému (nejen) software, jak jen to jde, protože to je takřka vždy velké zlo, ale tentokrát to bylo o něco málo komplikovanější. Šlo totiž o produkty, vydané firmou Electronic Arts – Mirror’s Edge a Burnout Paradise. A komplikovanější to bylo nejen proto, že se mě během instalace nezeptaly a natvrdo zapnuly češtinu, ale především proto, že alespoň na první pohled nešlo nijak viditelně přepnout zpátky do angličtiny.

(Celý příspěvek…)

0 people like this.

Líbí se mi 

Uložit/Sdílet:

Před pár dny se mi po spoustě let (strašné, jak to letí) poštěstilo podívat se znovu do Británie, byť jen velice krátce. Několik fotografií z výletů po místech, na která jsem se chtěl vrátit a dokázal jsem je do nacpaného rozvrhu vecpat.

…

0 people like this.

Líbí se mi 

Uložit/Sdílet:

Pod minulým příspěvkem se Kdokoliv zajímal o statistiky zdejších návštěvníků. K těm dlouhodobým se následkem zmíněných problémů s pluginem Counterize v současné době nemůžu dostat (leda snad přímo dotazem na databázi, ale to moc nezvládám), ale mám tu k dispozici alespoň data z Google Analytics, které jsem (víceméně zkušebně) rozjel na blogu někdy koncem října. Přiznávám, že naprosto netuším, jak (a zda vůbec) Google Analytics zajišťuje, abych ve statistikách nefiguroval já sám – pokud nijak, patrně bohužel výsledky do jisté míry ovlivňuji (byť asi ne až tak, jak by se mohlo zdát). Nicméně za tu dobu vypadá situace takto:

(Celý příspěvek…)

0 people like this.

Líbí se mi 

Uložit/Sdílet:

Tak jsem ještě vyladil pár dalších věcí – mimo jiné se mi konečně podařilo vyřešit záhadu mizejících odkazů na okolní příspěvky na stránce příspěvku i s komentáři. Takže pokud by se snad někdo s něčím takovým v budoucnosti setkal, pak vězte, že problém alespoň v mém případě byl způsoben pluginem, konkrétně postarším pluginem Post Levels. Takže jsem ho při té příležitosti rovnou nahradil vyspělejší alternativou (WP Sentry).
Stejně tak jsem opravil v předchozím příspěvku zmíněné Sdílené odkazy – nikdo si toho nevšiml a/nebo mi to nedal vědět, takže jsem na to přišel víceméně náhodou, ale odkazy v nich byly nefunkční. Teď už by fungovat měly.
A do třetice jsem byl upgradem Wordpressu nucen k patrně defintivnímu opuštění statistického pluginu Counterize II, jelikož s verzí WP 2.7 nespolupracuje příliš korektně a autor, jak se zdá, zatím nijak nereaguje. Pravda je, že já tyhle statistiky už dávno stejně využívám jen k monitorování refererů návštěvníků tohoto blogu, k ničemu jinému. Koneckonců jsem před časem byl nucen oříznout radikálně databázi záznamů, takže v současné době sice statistika hlásila něco kolem 200 tisíc návštěv, ale skutečné číslo mělo být více než dvojnásobné, jelikož jsem při onom zákroku odstranil cca. 250 tisíc záznamů. Drobným bonusem nového statistického pluginu jsou ikonky systému a browseru u nicku komentujících (snad to proboha nikdo nebude brát jako útok na soukromí, dneska jeden nikdy neví…)
Další drobné změny dost možná budou následovat, jakmile na ně bude čas…

0 people like this.

Líbí se mi 

Uložit/Sdílet:

Pokud všechno funguje, jak se to mně teď jeví, pak by tu mělo být aktuálně k vidění několik drobných změn, souvisejících s povýšením verze Wordpressu, z nichž nejvýraznější je věc, o kterou jsem se už několikrát v minulosti bezvýsledně pokoušel – zařazení RSS svých poměrně hojně využívaných Sdílených odkazů přímo do pravého panelu blogu. Dlužno k tomu ovšem podotknout, že RSS je pro jejich sledování stále výhodnější, protože je velice často nějak komentuji, což tady v panelu samozřejmě vidět není. Ale na druhou stranu, když navážu na předchozí příspěvek – proč by vlastně měly někoho zrovna moje komentáře zajímat?

0 people like this.

Líbí se mi 

Uložit/Sdílet:

Nejtěžším životním údělem nejsou ani každodenní osobní problémy, ani nemoci, ani nic podobného. Je jím boj s vlastní průměrností. Jakkoliv se snažíme, cokoliv děláme, každý den, každou hodinu, musí takřka každý z nás čelit uvědomění, že, slovy Dylana Morana, „tím úplným maximem, čeho jsme kdy v životě schopni, když na to vynaložíme veškeré úsilí, když se opravdu snažíme ze všech sil až do zemdlení, je možná, MOŽNÁ šance, že trochu omezíme konzumaci chipsů.“ Cokoliv děláme, o cokoliv se pokoušíme – ať jsme v tom sebelepší, takřka vždy zjistíme, že to, čeho jsme schopni a na co jsme třeba i pyšní, je ve skutečnosti jen naprosto šedým průměrem. Že i kdybychom si to přáli sebevíc, naše schopnosti nebo naše názory vlastně vůbec nikoho nezajímají, protože ani není proč.

Každé ráno se hned při probuzení pouštíme do bitvy s vlastní bezvýznamností, kterou se snažíme vyhrát prostřednictvím deziluzí o tom, že právě my jsme středem všeho vesmíru a dění a právě naše názory jsou ty, které by měly být slyšet. A až na pár vyvolených jedinců je to bitva předem prohraná.

V době internetu lze místa, kde se takové pokusy o nedosažitelnou výhru odehrávají, velice snadno identifikovat. Každé je viditelně označeno praporkem s nápisem „můj osobní blog“.

0 people like this.

Líbí se mi 

Uložit/Sdílet: